Geniální stratég Napoleon Bonaparte

Letos tomu je přesně 200 let od úmrtí geniálního francouzského vojevůdce a státníka Napoleona Bonaparte. Při této příležitosti si vám dovoluji nabídnout zlatou minci, na které je tento stratég zvěčněn.

Mincovním kovem je ryzí zlato (Au 999/1000). Mince má v průměru má mince 11 milimetrů a hmotnost 0,50 gramu. Každý kus byl vyražen v nejvyšší mincovní kvalitě v roce 2019, tedy v roce 250. výročí narození Napoleona.

Již zmíněný obraz, který posloužil jako námět pro reversní stranu mince, se jmenuje „Napoleon při přechodu přes Alpy“. Obraz měl krom uměleckého významu sloužit jako propaganda. Líčí císaře jako chrabrého vůdce v čele své armády, kterou vede přes drsné vrcholky Alp bičované větrem. Málo už se ale ví, že ve skutečnosti se přechod konal za pěkného počasí a Napoleon Alpy přešel až pár dní po hlavní vlně svých vojáků.

Objednávkou získáte:

• 0,50 gramu ryzího zlata
• Záruku nejvyšší mincovní kvality
  
• Certifikát autentičnosti

K minci náleží Certifikát autentičnosti, který potvrzuje výše uvedené parametry.

Kov:

Ryzí zlato (Au 999/1000)

Průměr:

11 mm

Hmotnost:

0,50 g

Kvalita:

Nejvyšší mincovní

Nominální hodnota:

100 CFA

Země původu:

Konžská republika

Rok emise:

2019

Napoleon Bonaparte, alias Napoleon I. (1769–1821), byl geniální francouzský vojevůdce, stratég a státník, který na počátku 19. století vedl války proti mocenským koalicím a dobyl nesčetná území tehdejší Evropy. S naší zemí ho pojí slavná bitva Tří císařů u Slavkova, kde v roce 1805 zvítězil.

Původem z Korsiky, se Napoleon díky své cílevědomosti, odvaze a vědomostem načerpaným během studia na vojenské škole rychle prosadil v řadách francouzské armády v průběhu Velké francouzské revoluce (1789-1799).

Přelomovým pro něj byl rok 1799, kdy se zapojil do politického převratu, svrhl vládu Direktoria a nastolil vládu tří prozatímních konzulů. Byl zvolen prvním konzulem a o čtyři roky později se nechal prohlásit francouzským císařem. V roce 1805 zvítězil ve slavné bitvě Tří císařů u Slavkova nicméně počátkem jeho konce se stalo katastrofální tažení do Ruska.

Po porážce v bitvě u Lipska, byl donucen abdikovat a odsouzen k vyhnanství na ostrov Elba. Roku 1815 se triumfálně vrátil k moci během tzv. „Stodenního císařství“, nicméně po drtivé porážce v bitvě u Waterloo znovu abdikoval a byl vyhoštěn na vzdálený ostrov Svatá Helena, kde v 51 letech zemřel.