Čtyřzlatník císaře Františka Josefa I.

První ražba Čtyřzlatníku císaře Františka Josefa I. započala roku 1870. Ano, jedná se o originální historickou zlatou minci s podobiznou m tohoto panovníka a ryzostí 900/1000.

• Na aversu je vyobrazen portrét mladého císaře Františka Josefa I. Ve spodní části je umístěna další zkratka - K. B., jež označuje ražbu v mincovně Kremnice.
  
  
• Na reversu mince je vyobrazen znak Maďarska a v okruží nápis „MAGYAR KIRALYSAG“. V dolní části reversní strany je uveden rok ražby 1870 a po stranách je uvedena nominální hodnota 10 Fr (franky) a 4 Frt (forinty).

Zajímavostí je uvedená dvojí nominální hodnota vyjádřená ve forintech a francích zároveň. Průměr mince je 19 milimetrů a hmotnost 3,22 gramu. Hrana je vroubkovaná. Národní Pokladnice ručí za kvalitu a zachovalost klasifikovanou jako velmi dobrá.

Ražba proběhla ve slavné, mincovně Kremnice. Historie mincovny sahá až do 14. století a dodnes razí státní platidla, pamětní medaile a mince. V následujících letech se ražba každoročně opakovala a to až do roku 1892. Jednotlivé ražby se od sebe drobě lišily zejména ve vyobrazení hlavy panovníka.

Objednávkou získáte:

• Originální historickou minci z roku 1870
• 3,22 gramu zlata (900/1000)
• Garance zachovalosti mince
• Certifikát autentičnosti & originální dřevěnou kazetu

Historický exemplář je vložen do čtvercové archivační kapsle a společně s ní uložen do reprezentativního boxu. Nedílnou součástí zásilky je Certifikát autentičnosti, který potvrzuje veškeré výše uvedené parametry.

Kov:

Zlato 900/1000

Průměr:

19 mm

Hmotnost:

3,22 g

Kvalita:

Velmi dobrá

Dvojí nom. hodnota:

10 Fr (franky) a 4 Frt (forinty)

Mincovna:

Kremnica

Země původu:

Rakousko-Uhersko

Rok emise:

1870

František Josef I., císař rakouský, král český a uherský, král lombardský, benátský, dalmatský, chorvatský a slavonský, se ujal vlády ve svých osmnácti letech dne 2. prosince 1848 v Olomouci. Bylo to poté, co se trůnu v jeho prospěch vzdal dosavadní císař a jeho strýc Ferdinand I. Dobrotivý. František Josef I. vládl až do své smrti v listopadu 1916. Stal se tak jedním z nejdéle vládnoucích panovníků na světě a dožil se též nejvyššího věku ze všech habsburských panovníků, 86 let.

Politicky se František Josef I. nejprve prezentoval jako totalitní vládce. Navíc v prvních letech podléhal mladý panovník vlivu své matky, ambiciózní arcivévodkyně Žofie Bavorské. V roce 1849 krvavě potlačil revoluci v Uhrách. Následně se stal symbolem reakční formy vlády nazývané jako Bachův neoabsolutismus (podle rakouského ministra vnitra Alexandra von Bacha), který se v podstatě snažil o posílení integrace Rakouska a jeho další centralizaci. Stavěl se nepřátelsky ke všem demokratizačním snahám. Nicméně je také spojen s řadou reforem, které mimo jiné umožnily velký rozvoj průmyslu a bankovnictví. Jedním z dokladů dokazujících císařovo totalitní jednání bylo nařízení deportovat významného českého žurnalistu Karla Havlíčka Borovského do jihotyrolského Brixenu. To se stalo v prosinci roku 1851 bez jakéhokoli soudního řízení.

V roce 1860 vydal František Josef I. tzv. Říjnový diplom, který otevřel cestu k reformě Rakouska v konstituční monarchii. Postupně si zvykal na roli konstitučního panovníka, která sice neodpovídala jeho smýšlení, ale postupně ji přivykl a přizpůsobil se. Stal se spíše mužem kompromisu než zastáncem tvrdé politické linie. Ústava z prosince 1867 stanovila jasné pravomoci císaře a krále, který se stal symbolem jednoty dvojstátí Rakousko-Uherska. Toto období bylo také dobou vzestupu jeho popularity. Jestliže v roce 1848 byl symbolem nepopulární reakce a v roce 1853 na něj byl dokonce spáchán atentát. Po roce 1867 se stárnoucí František Josef I. stal nejpopulárnějším členem dynastie a respektovaným monarchou, což jistě souviselo s jeho novou politickou linií kompromisu a opatrným zasahováním do politického života monarchie.