Historie tohoto klenotu se začala psát v roce 1346. Nechal jej zhotovit následník českého trůnu Karel IV., toho času markrabě moravský, ještě za života svého otce, krále Jana Lucemburského. Koruna byla součástí svatováclavského kultu a stala se vtělením české státnosti a svébytnosti Českého království mezi ostatními evropskými státy a představovala též jednotu všech zemí Koruny české.
Od počátku měla charakter veřejnoprávní a přispívala k upevnění české státnosti a českého národního sebevědomí, což bylo ve své době plně funkční v pozitivním slova smyslu. Nebyla osobním majetkem krále, ale patřila celé zemi prostřednictvím jejího hlavního patrona. Užívána mohla být jen při naprosto výjimečných příležitostech, především při korunovacích, kdy symbolizovala spojení nového krále a jeho země. Stala se vtělením české státnosti a svébytnosti Českého království mezi ostatními evropskými státy, představovala též jednotu všech zemí Koruny české.
Koruna váží 2,358 kg a má průměr 19 cm, její výška koruny je též 19 cm. Je vytvořena z 21-22karátového zlatého plátu, silného 1 milimetr. Skládá se celkem ze čtyř dílů spojených závlačkami, z nichž každá je zakončena spinelem. Na jejím vrcholu je kříž, v němž je údajně uložen trn z Kristovy trnové koruny. Jednotlivé díly mají podobu stylizovaného květu lilie a jsou ozdobeny celkem 96 drahokamy, včetně vzácných safírů, které patřím k největším na světě, a dále 20 perlami. Barevné uspořádání jednotlivých drahokamů, jimiž je koruna dekorována, má svůj symbolický význam. Na čelní a zadní části koruny převládají kameny barvy červené, na bočních dílech koruny je rozhodující barva modrá. Hrot každé lilie je zakončen perlou. Koruna je dále spojena dvěma křížícími se oblouky (tzv. kamarami), které jsou pokryté smaragdy a perlami.
V průběhu téměř 500 let své aktivní korunovační služby byla koruna při slavnostních korunovacích vložena na hlavu 40 českým králům a královnám. Prvním z nich byl 2. září 1347 její duchovní tvůrce, král Karel IV. a posledním 12. září 1836 Ferdinand V. Habsbursko-Lotrinský.
Koruna byla původně uložena v pražské katedrále. V době stavovské monarchie zůstávala na Karlštejně, odkud byla vydávána jen při příležitosti korunovace. Samozřejmě se ovšem koruně nevyhnul pohyb v době ohrožení, ten však není dodnes přesně zmapován. Nejvíce přesunů zaznamenala během 17. století – ocitla se opět ve svatováclavském chrámu i v úřadě Desek zemských a také na Staroměstské radnici. V době Marie Terezie byla převezena do Vídně, odkud byla Leopoldem II. na žádost českých stavů opět vrácena do Prahy.
Ke koruně se váže i novodobá pověst, která hovoří, každý člověk, který není oprávněn korunu nosit, ale nasadí si ji na hlavu, do roka zemře.
Dnes je Svatováclavská koruna, spolu s ostatními korunovačními klenoty, uložena opět v katedrále svatého Víta, Vojtěcha a Václava je chována v tzv. Korunní komoře nad svatováclavskou kaplí katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha a vystavována je jen výjimečně. Je chráněna sedmi zámky, k nimž má klíč sedm představitelů české národní státnosti (prezident republiky, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, předseda vlády, primátor hlavního města Prahy, arcibiskup pražský a probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze).
