Mnohdy je těžké uvěřit, co všechno jeden panovník za 62 let svého života zvládl. České země se za vlády Karla IV. rozšířily o Horní Falc, Dolní i Horní Lužici a Braniborské markrabství. Praha se stala se svými 40 000 obyvateli největším městem tehdejší Evropy. Hlavní město získalo gotickou tvář. Staré město bylo zvelebeno a vzniklo urbanisticky dokonalé město Nové. Levý a pravý břeh Vltavy spojil kamenný most, který dnes nese zakladatelovo jméno. Karel IV. dal vzniknout Univerzitě Karlově, jedné z nejstarších evropských univerzit, která vychovávala tehdejší inteligenci. To vše je jen malý výčet toho, o co se Karel IV. během svého bohatého života zasloužil.
I když byl Karel korunován císařem římským a část svého života strávil v zahraničí, české země pro něj vždy představovaly domov a zejména k Praze, svému rodišti, měl velmi blízký vztah. Letos je to již 670 let, kdy český národ získal nejvlivnějšího krále ve své barvité historii. Pojďme si přiblížit jeho korunovaci.
Termín slavnostního obřadu byl stanoven na 1. a 2. září 1347. Obřad začal na starobylém Vyšehradu, považovaném za nejstarší sídlo přemyslovských knížat, kam se v průvodu s králem odebrali pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, magdeburský arcibiskup Ota, biskupové litomyšlský, olomoucký, vratislavský, míšeňský a lebuský, saský vévoda Rudolf se svým synem, Karlův bratr Jindřich Jan, vévodové Mikuláš Opavský, Bolek Opavský, Václav Lehnický, Kazimír Těšínský, Jindřich Zaháňský, Jan ze Steinau a Fridrich z Tecku. K nim se dále připojilo sedm knížat a hrabat, devatenáct českých pánů, čtyři němečtí páni a dvě pětičlenné delegace zástupců Prahy a Brna.
Zde na Vyšehradu na sebe Karel vzal údajné relikvie Přemysla Oráče: lýkové střevíce a mošnu a jeho doprovod mu složil poklonu. Poté všichni odjeli v nádherném průvodu na koních do chrámu Svatého Víta na Pražském hradě, kde se konaly nešpory (tak se nazývaly pozdně odpolední zpěvy modliteb a recitace výňatků z bible) a po jejich skončení se odebral král opět v doprovodu všech přítomných do slavnostně vyzdobené ložnice. Tato část obřadu zdůrazňovala sounáležitost krále s dynastií Přemyslovců a její propojení se svatováclavskou tradicí.
Druhý den ráno, 2. září 1347, se pražský arcibiskup s ostatními preláty sešli ve Svatovítském chrámu a v průvodu vešli do královy ložnice, s sebou nesli plenář (obřadní knihu), meč sv. Václava, kříž, kadidlo a svěcenou vodu. Mezitím nejvyšší komoří českého království Jošt z Rožmberka oblékl krále do skvostného roucha a uložil jej opět na vyzdobené lůžko. Poté arcibiskup okuřoval ležícího krále kadidlem a kropil ho svěcenou vodou.
Pak se král v doprovodu biskupů odebral pěšky za zvuku velkého zvonu hradní bránou do chrámu sv. Víta. Za ním se řadila knížata a šlechtici, nesoucí korunu, žezlo, jablko a meč. Průvod šel se zpěvem až k oltáři sv. Kříže. Po předepsaných modlitbách a žalmech se přemístil král s doprovodem k oltáři sv. Víta, kde se konalo tzv. skrutinium, v němž král vyjádřil svou vůli plnit královské povinnosti. Skrutinium končilo aklamací, jíž se všichni přítomní trojím „Rádi!“ jednomyslně zavázali krále poslouchat. Následovaly modlitby a litanie ke všem svatým, s důrazem na české světce (Víta, Václava, Vojtěcha, Zikmunda, Benedikta, Prokopa a Ludmilu).
Teprve pak přišly na řadu světící modlitby a mše, před kterou byl z kaple sv. Václava přinesen kalich s olejem, kde jej přijal pražský arcibiskup Arnošt. Ten tímto posvátným olejem potřel Karlovi nejprve hlavu a následně hrudník, ramena a paže. Pomazání bylo doprovázeno modlitbami, jimiž byla svěcenci vyprošována duchovní síla. Mezi nimi měla zvláštní místo Modlitba od krále našeho múdrého, kterou pro obřad upravil sám Karel IV. Po obřadném pomazání přioděl arcibiskup Arnošt krále Karla slavnostním rouchem, tvořeným dvěma částmi: spodní tunicelou a svrchní dalmatikou (tím se naznačovalo královo svěcení na úroveň podjáhna a jáhna, tedy na stupně předcházející kněžskému svěcení).
Pomazaný král byl dále oblečen do pláště a opásán mečem, který symbolizoval světskou moc a byly mu odevzdány náramky a prsten, žezlo a říšské jablko. Následně přistoupil arcibiskup k posvěcení královy koruny a vložil korunu na Karlovu hlavu. Karel byl korunován svatováclavskou korunou, tedy posvátným symbolem českého království, který propojoval národní tradici přemyslovské dynastie s jejím dědicem a pokračovatelem Karlem IV. a zároveň vzdával hold svatováclavské tradici.
Po korunovaci pronesl arcibiskup Arnošt nad korunovaným králem trojí požehnání a biskupové pak krále odvedli od oltáře k trůnu. Na trůn jej opět usadil arcibiskup Arnošt a dal mu polibek míru. Po nastolení zazpívali všichni přítomní církevní hodnostáři hymnus Te deum laudamus (Bože, chválíme tě) a lid se připojil písní Hospodine, pomiluj ny. Obřad byl tedy zakončen v duchu starobylé slovanské tradice, stejně jako v jejím duchu i začal.
Korunovace Karla IV. českým králem se stala obrovskou událostí nejen pro Prahu a české království, ale pro celou Evropu. Byla velmi důstojným a slavnostním aktem, který byl hoden osvícené osobnosti panovníka Karla IV. a který především v plném rozsahu vrátil vážnost české královské koruně.
Jeden z nejvýznamnějších okamžiků naší historie si nyní může připomenout každý. Národní Pokladnice emitovala u této příležitosti pamětní medaili z ryzího stříbra 999/1000, která korunovaci Karla IV. vyobrazuje. Autorem medaile je známý český medailér Vladimír Oppl a emise je ražena v nejvyšší mincovní kvalitě, díky které vynikne i ten nejmenší detail nádherného motivu. Pamětní medaile otevírá kolekci Život Karla IV. Sbírka sestává ze stříbrných pamětních medailí, které dokumentují nejzásadnější životní momenty našeho nejoblíbenějšího panovníka.
Více informací naleznete zde: www.narodnipokladnice.cz/stribrny-karel
