Pražská mincovna
První česká mincovna stávala dle historických pramenů na pražském Vyšehradě (VVISEGRAD). Její vznik se datuje do 10. století a její činnost dokládají ražby označené opisem „PRAGA CIVITAS“. Civitas značí původ a místo vzniku té které mince a objevuje se na většině raně středověkých ražeb. První mincí raženou v pražské mincovně byl denár. Denáry, vůbec první české stříbrné mince se zrodily za vlády krále Boleslava I. a jejich ražba byla ukončena s nástupem pražského groše. Mince dosahovaly průměru 18 – 20 mm a jejich hmotnost se pohybovala okolo 1 gramu.
Od druhé poloviny 12. století se ražba z Vyšehradu přesunula do podhradí a následně na Staré město pražské. V grošovém období byla činnost pražské mincovny přerušena a přesunuta do Kutné hory. Pražská mincovna byla znovu otevřena v roce 1325. Zrodily se zde zlaté florény, jejichž ražbu inicioval Jan Lucemburský. Zlato, ze kterého byly mince raženy se těžilo na českém území a úkolem florénů bylo zvednout prestiž výše jmenovaného panovníka a obohatit královskou pokladnici. Za vlády Janova potomka, slavného Karla IV. se technologie ražby i motivy florénů trochu pozměnily a mincím se začalo říkat dukáty. Produkce dukátů v menší míře přetrvala i za vlády Václava IV. Naplno se dukáty do pražské mincovny vrátily až s nástupem Jagellonců. Stříbrnou produkci přinesl do Prahy až slavný stříbrný tolar, o jehož ražbu se dělilo několik dalších mincoven na českém území. Významné prosperity se mincovna v Praze dočkala v roce 1726, kdy byla zrušena mincovna kutnohorská. Razilo se zde i za vlády Marie Terezie a Josefa II. Pražská mincovna se přesunula do kláštera Paulánů. Mincovní mistři se za vlády jediné ženy na českém trůně věnovali nejčastěji ražbě dvecetikrejcarů. Definitivní konec slavné pražské mincovny přinesl rok 1857, kdy byla úředně zrušena.
Mincovna Mělník
O existenci mělnické mincovny víme díky numismatům, nesoucím opis „ENMA REGINA“ na aversu a „CIVITAS MELNIC“ na reversu. Označené mince dokládají, že Mělník byl v průběhu 11. století pravděpodobně sídlem Emmy, vdovy po knížeti Boleslavovi II., která zde nechala zřídit mincovnu.
Mincovna Malín a Libická mincovna
Obě mincovny nechal založit slavný rod Slavníkovců, který v 10. století získal tzv. „mincovní regál“ neboli právo na ražbu mincí. Mincovna v Malíně (MALIN CIVITAS) se proslavila zejména ražbou denáru ethelredského typu. Tento typ denárů, o jehož ražbu se zasloužil Soběslav, je napodobením mincí, které nechal razit anglický král Ethelred II. (978 – 1016). Snahou Slavníkovců bylo přizpůsobit domácí ražby těm světovým, aby si zajistili hladší přístup k dálkovému obchodu. Dalším typem stříbrných mincí ražených v Malíně je denár s obrazem Boží ruky a jménem knížete, který nese na reversu neobjasněný opis EOSTVDFAER (POSTVDFAER). V hradišti Libice se razily nepříliš rozšířené denáry nesoucí označení ZOBESLAV a LIVBVZ.
Kutnohorská mincovna
Vlašský dvůr hraje v našich dějinách zásadní roli. Právě toto opevněné sídlo bylo roku 1300 přestavěno králem Václavem II. na centrální královskou mincovnu. Vladařův krok byl nedílnou a logickou součástí zásadní měnové reformy, která byla za Václavovi vlády nastolena. Menší mincovny, roztroušené po celém českém území byly na králův příkaz uzavřeny a ražba byla centralizována do Valašského dvora, jen malý kousek od masivních stříbrných dolů. Razily se zde slavné české groše a stříbrné tolary. Vlašský dvůr byl také oblíbenou destinací Václava IV., který si zde nechal zbudovat královský palác. Místo se též stalo dějištěm přelomových dějinných událostí. Například roku 1409 byl právě zde podepsán Dekret kutnohorský. V druhé polovině 18. století byl dvůr uzavřen a začal chátrat. Zašlá sláva královské mincovny znovu získala lesk až roku 1899, kdy architekt Ludvík Lábler dokončil její novogotickou přestavbu. Dnes je Vlašský dvůr chráněnou kulturní památkou a můžete zde absolvovat hned tři prohlídkové okruhy, které Vás seznámí nejen s jeho mincovní historií.
Jáchymovská mincovna
Mincovna v Jáchymově si získala věhlas díky šlikovskému tolaru. Jak napovídá pojmenování mince, za jejím vznikem stojí rod Šliků. Šlikové získali mincovní právo od Ludvíka Jagellonského a mincovnu zřídili roku 1520. Ražba mincí a těžba stříbra přinesla městu rozkvět a bohatství. Šlikové dali zřídit špitál, knihovnu a dívčí školu. Mnoho obyvatel z regionu našlo uplatnění. Z Jáchymova do Saska doputovalo během pár let miliony tolarů. Výhodou měny byla její stabilní hodnota. Tolar se díky tomu postupně rozšířil po celé Evropě. Země si tolar oblíbily a vydávaly své vlastní tolarem inspirované ražby, které se dostaly do celého světa včetně kolonií. Název tolar se stal dokonce základem pro americký dolar.
Kladská mincovna
Menší mincovna se nacházela například v Kladsku, městu ležícím na řece Nise. V Kladsku se prokazatelně razilo ještě před mincovní reformou, aplikovanou roku 1300. Posléze se veškerá ražba přenesla do Kutné Hory. Kladská mincovna byla obnovena roku 1426, kdy získal královský hejtman Půta z Častolovic od Zikmunda Lucemburského mincovní právo. Po hejtmanově smrti spravoval toto území Hynek Krušina z Lichtenburka, následně Jiřík z Poděbrad a po něm jeho potomci. Razily se zde zejména tzv. kladské haléře.
Další české mincovny
Mincovních měst vznikalo pochopitelně mnohem více. Za zmínku stojí například mincovna v Brně, která se nacházela nejprve v domě Alramově, později byla přesunuta na Dominikánské náměstí. Její fungování skončilo roku 1648. Mince se razily i na jihu. Královská mincovna stála v letech 1569-1611 také v Českých Budějovicích. Razily se zde stříbrné krejcary a zlatníky. Drahý kov byl čerpán z nedalekých rudolfovských dolů. Mincovna se nacházela taktéž v Českém Krumlově. Zde byly ve středověku raženy drobné stříbrné mince a v období renesance také tolary. Nesmíme zapomenout na chebskou mincovnu, která byla založena už roku 1180. Za vlády Přemysla Otakara II. zde vznikaly dvoustranné peníze. V roce 1300 byla mincovna v Chebu přenesena do Kutné Hory, jako většina mincoven na našem území. Další české mincovny byste před několika staletími našli také v Jičíně, Jihlavě, Krnově, Kroměříži, Olešnici, Olomouci, Opavě, Opolí, Plzni, Podivínu, Těšíně, Vsetíně a Znojmu. O těch snad někdy příště!
Současné české oběžné mince jsou raženy Českou mincovnou, soukromou společností se sídlem v Jablonci nad Nisou.
