21 milionů dukátů
Prvními mincemi, které se v kremnické mincovně razily, byly uherské groše, známé také jako groše Karla Roberta. Tyto peníze nahradily groše české, které do té doby ovládaly též uherské mincovnictví. Dominantní pozici měly vzhledem ke zlatým nalezištím mince zlaté. Ve 14. století se zde razily tzv. florény. Díky kvalitním technologiím bylo možné tyto „zlaťáky“ razit v ryzosti 989/1000. Mince byly inspirovány oběživem z Florencie. Proto se jim říkalo z počátku florény. Zanedlouho se pro ně vžil název dukáty. Označení vzešlo z opisu mince, které končilo latinskými slovy „iste ducatus“. Oficiální webové stránky kremnické mincovny uvádí, že těchto zlatých mincí zde bylo za téměř 550letou historii vyraženo přes 21 miliónů.
Mincovní značka
Veškeré mince, které byly v mincovně Kremnice raženy, byly od roku 1338 značeny tzv. mincovní značkou. Nejprve byly na mince raženy obrázky. Později se ustálilo označení písmenem K, odkazujícímu k místu ražby a písmenem B, jenž značilo počáteční písmeno jména komorního hraběte Berharda Behema, který stál v letech 1524-1537 v čele mincovny. Systém značení se změnil za vlády Marie Terezie, která mince označovala abecedně dle důležitosti mincovny. Kremnici připadlo písmeno B a zařadila se hned za vídeňskou mincovnu, která zastávala za vlády habsburské panovnice první místo.
Problém s přírodním živlem
Další významnou kapitolou se pro kremnickou mincovnu stalo období vlády Matěje I. Korvína. Za jeho vlády prožívalo Uhersko svůj poslední rozkvět. V roce 1468 byla v důsledku měnové reformy zastavena činnost mincovny v Budíně a vedoucí pozice připadla právě kremnické mincovně. Hned o rok později se však Kremnice musela potýkat s krizí. Důlní voda postupně zaplavovala přístupy ke zlatým žílám. K řešení problému byl povolán krakovský kupec Thurzo, který vybudoval odvodňovací zařízení. Právě tento muž se dostal díky svým kontaktům a cílevědomosti až na pozici komorního hraběte kremnické mincovny. V rukou jeho a jeho potomků zůstala správa mincovny až do roku 1524.
Vznik medailérství
Korvín zavedl kromě jiného v Uhersku také tradici medailérství. První známou medailí z Kremnice je pamětní medaile z roku 1508. Byla vydána při příležitosti korunovace Ladislava II.
Když se zásoby zlata začaly koncem 15. století tenčit, zlaté mince byly nahrazeny rozměrnými stříbrnými ražbami. Prvními stříbrnými mincemi byly tzv. kremnické guldinery a jejich produkce trvala od roku 1499 do roku 1506. Nejdéle raženými mincemi v Kremnici jsou však bezpochyby stříbrné tolary a půltolary. Jejich historie sahá až do roku 1533. Tolary se staly oficiálním platidlem uherské monarchie a přetrvaly až do zavedení korunové měny.
Balanciér - technologická novinka, která přinesla mincovně slávu
Největší slávu přinesl kremnické mincovně tzv. balanciér, vřetenový razící stroj. O jeho zavedení do mincovny se zasloužil roku 1710 švédský medailér a technik Daniel Warou. Ve své době šlo o nevídanou technologickou vymoženost, která neměla ve světě obdoby. Díky tomuto modernímu výdobytku bylo možné razit mince způsobem, který je v jistých odměnách užívá dodnes. Po Kremnici se balanciér začal používat i v pražské a vídeňské mincovně.
Rekordní mincovní produkce za vlády Marie Terezie
Za Vlády Marie Terezie a Josefa II. byla kapacita kremnické mincovny též plně vytížena. Za jejich vlády se odehrávaly vleklé války a byl vyvíjen značný tlak na kvantitu oběživa. Razily se zde dukáty, tolary, ale také drobnější mince. Zajímavostí je, že od roku 1750 se v Kremnici razily zlaté dukáty s vyšší ryzostí než v ostatních mincovnách. Kremnický dukát měl proto o dva krejcary vyšší hodnotu než například krejcar z Prahy nebo Vídně.
Modernizace v 19. století
V letech 1882-1889 se dočkala mincovna rozsáhlé modernizace. Po přestavbě se zde pracovalo na čtrnácti Uhlhornových lisech a na dvou Loeweho lisech. V kremnické mincovně se razilo standardní oběživo pro potřeby monarchie i přidružené državy, ale i zlaté a stříbrné pamětní mince a medaile.
Korunová měna a vzácné zlaté dvacetikoruny Františka Josefa I.
Podstatnou roli hrála mincovna v Kremnici po roce 1982, tedy po zavedení korunové měny. Díky moderním technologiím byla schopna zvládnout prudký nárůst ražby nového oběživa. Právě rakousko-uherské koruny jsou dnes velice vyhledávaným sběratelským artiklem. Mezi ty nejžádanější patří i slavná zlatá dvacetikoruna s portrétem Františka Josefa I. ražená v letech 1892-1905. Během 26 let kdy, byla dvacetikoruna ražena, jste se mohli setkat dokonce s čtyřmi typy mincovních obrazů. Mince, kterou vidíte na obrázku, byla v nezměněné podobě ražena v letech 1892–1905 a bývá označována jako typ V. Oproti ostatním emisím má jedno unikum – jedná se o jedinou emisi, která vyobrazuje Františka Josefa s vavřínovým věncem. Zajímavou ražbu představuje také zlatá desetikoruna z roku 1911 s kremnickou mincovní značkou. Bývalá oběžná mince vyobrazuje tentýž panovníka. Zájem o starou desetikorunu je způsoben nejen historickou hodnotou a drahým kovem, ale též nezvyklým vyobrazením panovníka. Ten je na aversu mince vyobrazen ve stoje, což bylo v té době velice nestandardní.
Kruté válečné časy
Po zániku Rakousko-Uherska v roce 1918 byla mincovna v Kremnici vyrabována. Veškeré zařízení včetně uskladněných zásob zlata a stříbra bylo odvlečeno maďarskou armádou do Budapešti. O tři roky později se stroje v mincovně opět rozběhly. Právě zde byly raženy první haléřové mince svobodného Československa. Za druhé světové války se osud mincovny opět zhoupl do nepříznivé situace. Německá armáda při odsunu rozkradla většinu zásob drahých kovů a zničila vybavení a velkou část mincovního zařízení.
V 50 letech se zde razily drobnější mince pro oběživo obnovené ČSR.
Mincovna Kremnice dnes
Od roku 1986 byla zahájena výroba nového závodu za historickým jádrem Kremnice. V původní budově byla ponechána pouze produkce pamětních medailí. Až do začátku 90. let plnila Kremnice funkci jediného výrobce mincovního oběživa pro celé Československo. Po rozdělení její funkce přetrvala jen na území Slovenska.
