Anežka Česká – 740 let od smrti české světice
Anežka Česká se narodila jako devátý potomek Přemysla Otakara I., českého krále z rodu Přemyslovců. Už jako malé děvče byla poslána do cisterciáckého kláštera, kde se ji dostalo kvalitního vzdělání, stejně tak jako u Premonstrátů v klášteře v Doksanech, kam se uchýlila později. Otec se snažil Anežku několikrát zasnoubit, aby upevnil svou politickou moc. Anežce však život šlechtičny nevyhovoval. Považovala jej za marnotratný. Slavnosti a hostiny jí připadaly směšné ve srovnání s charitativní činností klášterního života. Když Přemysl Otakar I. zemřel a na trůn usedl Anežčin bratr Václav I., věnoval jí rozlehlý pozemek na břehu Vltavy, kde Anežka o rok později založila klášter Na Františku. Stavbu financovala ze svého věna. Když byl roku 1234 klášter dokončen, sama vstoupila do řádu svaté Kláry, ženské obdoby františkánů. Rozhodný čin královské dcery vzbudil tehdy pozornost v celé Evropě a Anežka se několik měsíců po složení tzv. věčných slibů stala abatyší kláštera. Ve stejné době dokončila u kostela sv. Haštala na Starém městě špitál, vůbec první v českých zemích. Byl v něm umístěn chudobinec s nemocniční péčí a útulek pro nemajetné a strádající. Anežka vytvořila svého druhu první síť sociálních zařízení v Evropě a s rozvahou budovala podobné špitály i jinde v Čechách. Roku 1237 požádala papeže Řehoře IX., aby špitální bratrstvo bylo povýšeno na samostatný řád. V dějinách církve se tak stala zcela nevídaná věc: žena se stala zakladatelkou mužského řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Anežka zemřela 2. března 1282 ve svém klášteře Na Františku. Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1874 a za svatou v roce 1989.
Rudolf II. – 470 let od narození posledního Habsburka, kterého okouzlila Praha
Datum habsburského panovníka číslem dvě začíná i končí. Rudolf II. se narodil v roce 1552 a zemřel v roce 1612. Podivín, humanista, alchymista a milovník veškeré pozemské i nadpozemské krásy. To byl Rudolf II. – poslední Habsburk, který si za své útočiště zvolil Prahu. Ač nebyl nijak výjimečným stratégem, za jeho vlády nikdo nestrádal. Jeho působení popsal výstižně německý básník Sigmund von Birken: „Třicet sedm let jeho vlády byly zlaté roky míru, radosti a blahobytu. Rudolfův dvůr se stal skutečným svatostánkem múz, útočištěm učenců a umělců, především malířů a astronomů, kterým byl císař nejen nejmilostivějším patronem, ale i zasvěceným společníkem."
Emil Holub – 120 let vzpomínek na legendárního cestovatele
Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích v rodině praktického lékaře. Už od mládí ho fascinovala příroda, geologie a archeologie. Otec chtěl však pro svého syna lékařské vzdělání, a tak mu Emil vyhověl. Po promoci na lékařské fakultě při Karlo-Ferdinandově univerzitě v roce 1872 si však svou vášeň začal prosazovat. Vydal se do jižní Afriky, kde se usadil poblíž Kapského města ve městě Kimberley a léčil zde hledače diamantů. Po osmi měsících uskutečnil svou první výpravu na sever do tehdy neprobádaných území. Na této a dalších cestách získal bohaté sbírky rostlin, hmyzu a etnografického materiálu. Ty odeslal svému příteli Vojtěchu Náprstkovi, který je vystavoval v Praze. Finanční výtěžek Náprstek zaslal zpět Holubovi jako podporu pro další expedice.
Následovaly ještě další dvě africké výpravy – do dnešní Botswany a následně také k řece Zambezi. Po celkem sedmiletém působení v Africe se vrátil do Evropy a další čtyři roky zde cestoval, psal knihy a pořádal výstavy ze svých cest. V tomto období se také oženil a v roce 1883 se vydal společně se svojí manželkou a šesti průvodci prozkoumat to, co nikdo nikdy předtím: celou Afriku od Kapského města až po Egypt. Emil Holub zemřel předčasně 21. února 1902 ve Vídni po dlouho trvajících komplikacích s malárií a jinými nemocemi, které si přivezl z Afriky.
160 let od smrti největší české spisovatelky Boženy Němcové
Před pár měsíci jsme si připomněli 160. výročí úmrtí nejznámější české spisovatelky Boženy Němcové. Oblíbená autorka pohádek, básní, povídek a etnografických textů, rodným jménem Barbora Novotná, později Panklová byla nejen výraznou obrozeneckou spisovatelkou a buditelkou, ale také ženou, která se vzepřela tehdejším konvencím. Božena Němcová s lehkostí odmítla naplnit roli spořádané hospodyně a oddané manželky a matky. K nelibosti společnosti chodila diskutovat do společnosti, psala, kouřila, tykala své služce a nebála se vzdorovat komukoli, jehož názor nesdílela. Přesto, že prožila velkou část svého krátkého života nepochopená, v chudobě, smutku a manželských hádkách, dokázala vytvořit neopakovatelné a cenné literární dílo. Její odkaz se zdaleka neomezuje na ikonickou Babičku. Spisovatelka nám prostřednictvím svého psaní poskytuje dokonalý etnologický vhled do tehdejší společnosti. Její uvěřitelné postavy, vymykající se zažitým společenským normám, mistrné vykreslení emocí a mezilidských vztahů, popis přírody a další autorsky uchopené reálie poskytují čtenářům věrný obraz o atmosféře monarchie, která se tehdy otřásala v základech.
V roce 2022 si připomínáme i další kulatá jubilea velikánů naší historie. Vzpomínat budeme na 170. výročí Mikoláše Aleše, 730. let od narození Elišky Přemyslovny nebo 430. rok od chvíle, kdy spatřil světlo světa Jan Amos Komenský. Osudy všech osobností, které formovaly naši kulturu, můžete sledovat díky kolekci pamětních medailí, zušlechtěných ryzím zlatem s příznačným názvem Největší osobnosti českého národa.
