„Malý chlapec“ a „Tlustý muž“ – atomové zbraně, které přinesly zkázu i mír
První atomová bomba, přezdívána „Little Boy“ použitá jako válečná zbraň, byla svržena v 8. 15 ráno z bombardéru USAAF B29 "Enola Gay". Bomba explodovala ve výšce asi 1 800 stop nad městem. Nálož o síle 12,5 kilotun zpopelnila 5 čtverečních kilometrů centra města a během prvních čtyř dnů po výbuchu způsobila smrt přibližně 120 000 lidí. Mnohé z nich výbuch ze zemského povrchu „vymazal“ okamžitě, další zemřeli později na následky popálenin a ozáření.
O tři dny později, krátce po jedenácté hodině dopoledne 9. srpna, vybuchla nad městem Nagasaki druhá atomová bomba přezdívaná "Fat Man". Ačkoli byla ještě silnější než "Little Boy", destrukce způsobená touto bombou byla vzhledem k povaze terénu menší než v Hirošimě (původním cílem bylo město Kokura, ale letoun B29, který bombu nesl, byl kvůli silné oblačnosti odkloněn na Nagasaki). Přesto byly rozmetány více než 2 čtvereční kilometry města a zahynulo přibližně 73 000 lidí.
Oba atomové útoky přinesly výsledek, který spojenci očekávali. Japonská vláda 10. srpna vyjádřila připravenost za určitých podmínek přijmout porážku. Dne 14. srpna nakonec kapitulační podmínky bezpodmínečně přijala a složila zbraně. Následující den byl vyhlášen dnem "vítězství nad Japonskem", ačkoli konečná japonská kapitulace byla podepsána až 2. září, čímž druhá světová válka definitivně skončila.
Proč spojenecké mocnosti považovaly za nutné způsobit japonskému civilnímu obyvatelstvu tak bezprecedentní zkázu, aby válku ukončily?
Na Postupimské konferenci (17. července - 2. srpna 1945) formulovali spojenci své podmínky pro ukončení války s Japonskem, které se soustředily na přijetí bezpodmínečné kapitulace ze strany této země, stejně jako tomu bylo v případě nacistického Německa v květnu. Spojenci si však byli rovněž vědomi, že zatímco si japonský císař Hirohito přál ukončení válečných akcí a pravděpodobně by požadovanou bezpodmínečnou kapitulaci přijal, japonské vojenské a civilní vedení bylo zcela proti takové ponižující podmínce a neváhalo by bojovat až do konce za jakoukoli cenu.
Právě toto vědomí se stalo základem obsahu Postupimské deklarace, zejména pak prohlášení, že nepřijetí bezpodmínečné kapitulace by pro Japonsko znamenalo "rychlou a naprostou zkázu". Ne náhodou, 16. července, den před zahájením Postupimské konference, došlo v poušti v Novém Mexiku k odpálení první jaderné bomby na světě. Zbraň prokázala dosud nevídanou ničivou sílu. Toto poznání ve zlomku vteřiny změnilo spojeneckou válečnou strategii.
Až do té doby byla porážka Japonska plánována a prováděna konvenčně prostřednictvím pozemních, námořních a vzdušných sil. Ústřední debata na počátku roku 1945, zejména v rámci amerického sboru náčelníků štábů, se vedla o tom, zda bude této porážky lépe dosaženo námořní blokádou a bombardováním infrastruktury nebo invazí na japonské domovské ostrovy. Nakonec zvítězila druhá strategie. Toto řešení bylo pro Spojence z dlouhodobého hlediska potenciálně nejméně nákladné. Operace přezdívaná "Downfall" byla naplánovaná na listopad 1945 a předpokládalo se, že potrvá až do jara 1946. Brzy se začaly hromadit zprávy o skutečných obranných dispozicích Japonska, které se naivním představám spojencům vymykaly. Odhady pravděpodobných spojeneckých (a zejména amerických) ztrát se strmě zvyšovaly, některé šly do milionů. Váleční stratégové začali zoufale hledat alternativy. Atomová bomba, která byla v červenci testována v Alamogordu se jako alternativa, minimalizující ztráty, přímo nabízela.
Postupimská konference
Winston Churchill, prezident Truman a Stalin se setkali na Postupimské konferenci v červenci roku 1945. Jejich podmínky pro ukončení války s Japonskem závisely na přijetí bezpodmínečné kapitulace ze strany Japonska. Americký prezident Truman a vysocí vládní úředníci si byli od června 1945 vědomi dostupnosti atomových zbraní v blízké budoucnosti. Ve světle nekompromisní reakce Japonska na Postupimskou deklaraci a rostoucích válečných nákladů, účastníci konference s rozhodnutím dlouho neváhali. Svržení atomových bomb se jim jevilo jako „menší zlo“.
Vysoká cena za vítězství
Generálporučík Leslie R. Groves, bývalý ředitel projektu "Manhattan", v jehož rámci byla vyvinuta první atomová bomba, reagoval po svržení bomb následovně:
"Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki ukončilo druhou světovou válku. O tom nemůže být pochyb. Přinesly sice smrt a zkázu v děsivém měřítku, ale zabránily ještě větším ztrátám-americkým, anglickým i japonským".
Grovesův názor tehdy vyvolal a stále vyvolává polemiku o oprávněnosti či neoprávněnosti použití jaderných zbraní na převážně bezbranné civilní cíle. Dnes uplynulo od svržení první atomové bomby 77 let, což znamená také 77 let vývoje jaderných zbraní. Své jaderné zbraně má dnes Sovětský svaz, Velká Británie, USA, Severní Korea, Francie, Čína, Indie, Pákistán, Jihoafrická republika a Izrael. Jaderné bomby jsou sofistikovanější a mnohem ničivější než Fat Man a Little Boy. Jejich použití by mohlo v krajním případě znamenat i vyhlazení celé civilizace. Pro dohled nad těmito účinnými, ale velice nebezpečnými zbraněmi byla v roce 1970 zřízena Mezinárodní agentura pro atomovou energii, jejíž mírovou dohodu v současnosti naplňuje 189 států.
Zlatá mince byla vyražena k oslavě 75 let od ukončení druhé světové války
Mince z ryzího zlata, jejíž poslední kusy, najdete exkluzivně v naší nabídce, byla emitována v roce 2020. Vydání mince se konalo při příležitosti 75. výročí od ukončení 2.světové války, nejkrvavějšího konfliktu světové historie, který byl ukončen právě v návaznosti na japonské bombové útoky. Mince je vyražena v kvalitě Proof, z ryzího zlata (Au 999/1000) a disponuje průměrem 11 milimetrů s hmotností 0,5 gramu. Nominální hodnota mince je 1 libra a jejím emitentem je Gibraltar. Účelem vydání zlaté pamětní emise není jen oslava mírového stavu, ale tak připomínka strašlivé oběti k jeho naplnění. Věříme, že připomínáním historických faktů, můžeme předejít opakování strašlivých historických přešlapů.
Více informací o zlaté mírové ražbě najdete zde.
