Myšlenka jednotného národa
Ideou jednotného národa se v minulosti zabývalo mnoho myslitelů. Vize čechoslovakismu byla známá již v 17. a 18. století, avšak teprve s rozpadem Rakouska-Uherska začala nabývat reálnějších obrysů. Tehdy bylo zapotřebí k tomu, aby mohl vzniknout nový stát národnostní většiny. Toho bylo dosaženo do jisté míry umělým spojením Čechů a Slováků v tzv. československý národ, který měl za cíl potlačit vliv převážně německých a maďarských menšin na našem území.
Soužití Čechů a Slováků
Vznik Československa byl pro Čechy důležitý v tom, že Slovensko pro ně představovalo jakýsi koridor k ostatním slovanským národům. A oni sami se s tímto soužitím velice rychle sžili. Pro Slováky znamenalo spojení vymanění se z mnohaleté maďarizace a započetí reslovakizace. I přesto si Slováci koncepci společného soužití představovali jinak. Již v prvopočátcích usilovali o uznání slovenského národa a odmítali myšlenku, že by s Čechy byly jedním národem v etnickém i politickém smyslu. Tomuto názoru nahrávají i dějiny, které se u obou zemí odvíjely zcela odlišně.
Slovenská strana se tak v porovnání s českou cítila být v mnohém upozaděna, což čím dál více podněcovalo její touhu po autonomii. V průběhu 20. století docházelo k různými národnostním třenicím, z nichž známá je například tzv. pomlčková válka z roku 1990, která řešila název společné republiky.
Cesta k samostatnosti
Světlo do vzájemně vyostřených vztahů přinesly až v roce 1992 volby, ve kterých vyhrály dvě výrazné osobnosti. V Česku Václav Klaus z Občanské demokratické strany (ODS) a na Slovensku Vladimír Mečiar z Hnutí za Demokratické Slovensko (HZDS). Oba pánové do historie vstoupili jako osobnosti, které se v brněnské vile Tugendhat dohodly na úplném rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky.
Nový začátek
Půlnoc na 1. ledna 1993 znamenala pro československé obyvatele jejich „poslední“ společný moment. Pro některé byl momentem nostalgickým, pro jiné vzrušujícím. Po 74 letech skončilo dlouholeté soužití dvou národů, které prošlo dobrými i horšími časy. Svět s uznáním označil naše rozdělení za velice mírové a kultivované.
Společná cesta byla sice rozdělena, ale naše vztahy můžeme dnes, po třiceti letech, definovat jako nadstandardní. Nikdy nebyly lepší a přátelštější. Stojíme vedle sebe jako dva samostatné státy a národy, které se navzájem podporují. Žijeme v samostatnosti, o které naši předci snili a za kterou bojovali.
Oslavujeme 30. výročí vzniku České republiky pamětní medailí zdarma
Nová pamětní medaile vydaná k 30. výročí vzniku České republiky je dostupná pouze v nabídce Národní Pokladnice a může se chlubit propracovanými motivy, jež umocňují naši svébytnost a národní hrdost.
Na přední straně (aversu) je vyobrazen český dvouocasý lev s utrženými okovy, jenž stojí na břehu Vltavy a v pozadí za ním se vyjímá panorama Pražského hradu. Zadní strana (revers) nese výjev svatováclavské koruny se znaky Čech, Moravy a Slezska.
Medaile je ze základního kovu, o průměru 30 mm a o hmotnosti 11,9 g a je pro každého zdarma! Každý má tak jedinečnou možnost uchovat si vzpomínku na tento významný milník našich dějin.
Pamětní medaile 30. výročí vzniku České republiky je samostatným produktem a na její objednávku nejsou vázány žádné další odběry ani platby. Každý zákazník obdrží společně s objednanou medailí také nezávaznou nabídku na další tematické medaile z uzavřené kolekce, kterými si může (ale nemusí!) své sběratelské album doplnit.
Pro více informací o pamětní medaili ZDARMA navštivte: Pamětní medaile 30. výročí vzniku ČR
