Jak chrám ke svému názvu přišel
Zajímavostí, kterou málokdo ví je, že současný kostel je již třetím chrámem stejného zasvěcení na tom samém místě. První stavbou byla předrománská rotunda, kterou okolo roku 925 nechal postavit kníže Václav, kterého dějiny znají jako sv. Václava. K její stavbě knížete pravděpodobně inspiroval dar v podobě relikvie (paže) sv. Víta od východofranckého krále Jindřicha Ptáčníka, čímž rotunda získala své zasvěcení. Po Václavově mučednické smrti, byly jeho ostatky přeneseny ze Staré Boleslavi právě do svatovítské rotundy, která tak získala nové zasvěcení a byl započat kult sv. Václava.
Rotunda se později stala i sídlem pražského biskupství díky knížeti Boleslavovi II. a jeho sestře Mladě, přičemž nemalý vliv na to mělo právě i uložení ostatků sv. Václava. V 11. století pak byly do rotundy přeneseny i ostatky druhého pražského biskupa sv. Vojtěcha, které kníže Břetislav I. ukořistil při výpravě do Hnězdna. Tak vznikla trojice světců, jimž je chrám od té doby zasvěcen.
Postupem doby však rotunda začala být svými rozměry nevyhovující, a tak Břetislavův syn Spytihněv II. nechal v roce 1060 vybudovat na jejím místě trojlodní románskou baziliku se dvěma věžemi. Bazilika byla zasvěcena sv. Vítu, Vojtěchu, Václavu a Panně Marii. Ve Spytihněvově bazilice byla pohřbena řada českých vladařů a členů z rodu Přemyslovců a Lucemburků.
Počátek „nového" chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Stěžejním momentem v historii českých zemí bylo povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Toho bylo dosaženo za vlády Jana Lucemburského, který se společně se svým synem Karlem o jeho vznik zasadil. Tímto počinem se z pražské baziliky stal metropolitní chrám. Přičemž bylo jasné, že bude potřeba nového chrámu, více reprezentativního. A tak o několik měsíců později, v listopadu 1344, započala výstavba nového kostela, východně od románské baziliky. Stavba měla být dominantou města a symbolem českého království a říše. Karlovým snem bylo vybudovat majestátní chrám, který bude nejen hlavním pohřebištěm českých králů, schránkou relikvií, ale i místem korunovací a symbolem české koruny.
Stavbou byl pověřen Matyáš z Arrasu, se kterým do Prahy přišla i tzv. jihofrancouzská katedrální architektura. Po jeho smrti pokračovaly práce ještě několik let podle jeho plánů, než se pomyslného kormidla ujal mladý německý stavitel Petr Parléř. Parléřův sloh se vyznačoval větší volností a předznamenával již období pozdní gotiky. Parléřovská huť dostavěla východní část chrámu a stihla dokončit svatováclavskou kapli a korunní komoru, kam byly uloženy korunovační klenoty. Rovněž stála za vybudováním velké věže o výšce 55 metrů. Po Petrově smrti se stavby ujal jeho syn Jan a později i další mistři.
Období rozkvětu střídalo období úpadku
Práce na chrámu postupně pokračovaly až do roku 1419, kdy vypukly husitské války. Po jejich skončení se snahy o dokončení chrámu setkávaly s menšími, většími či žádnými úspěchy. K těm lepším obdobím patřila vláda Vladislava II. Jagellonského, který se hlásil k odkazu Karla IV., a jenž do města povolal stavitele Hanse Spiesse a Benedikat Rieda, kteří měli zásluhy na obohacení chrámového interiéru. Za Vladislavovy vlády došlo i k položení základů k severní věži a k pilířům hlavní lodi.
K nejsmutnějším okamžikům v historii chrámu bezesporu patří požár Malé Strany a Pražského hradu v roce 1541. Během něj oheň poničil dřevěné části chrámu a opěrný systém kůru a západní průčelí Svatováclavské kaple. K nápravě škod došlo postupně, nejprve za vlády Ferdinanda I. a později i Rudolfa II. Z jeho vůle byl zhotoveno tzv. Colinovo královské mauzoleum.
Štěstěna se k chrámu opět otočila zády v první polovině 17. století, kdy padl za oběť přívržencům Fridricha Falckého a kalvínskému kazateli Abrahamu Scultetovi. Díky jejich řádění a ničení se z honosného chrámu stala strohá troska.
V období po Bílé hoře došlo opět k postupnému obnovení, na němž se podílelo mnoho umělců. Myšlenka na dostavbu svatovítského stánku ožila opět v roce 1673 kdy byl položen i základní kámen západní části katedrály. V 18. století mělo dojít k barokizaci celého chrámu, avšak k přestavbě kvůli nedostatku financí nakonec nedošlo.
Dostavba chrámu
O dostavbě se začalo diskutovat opět až v 19. století. Základní kámen k dostavbě trojlodí podle návrhu Josefa Mockera byl položen v říjnu roku 1873 v rámci oslav 900letého jubilea vzniku pražského biskupství. K slavnostnímu vysvěcení došlo v roce 1929 při příležitosti tisíciletého výročí zavraždění sv. Václava. Hlavní dostavba však byla ukončena až v roce 1938. Po válce pak ještě rekonstrukce pokračovala a v roce 1954 přešla správa chrámu na prezidentskou kancelář.
V období po revoluci došlo ke sporu mezi státem a církví o vlastnictví katedrály. Spor byl ukončen až v roce 2010 dohodou, jejímž výsledkem byla společná péče o chrám.
Rozeta v západním průčelí katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Monumentální kulaté okno, jenž se podobá květu rozvité růže, se nachází nad vchodem do katedrály. Bylo dokončeno v roce 1928 a za jeho architektonickým návrhem stojí Kamil Hilbert. Vitráž na téma Stvoření světa navrhl František Kysela. Při bližším zkoumání okna člověk zjistí, že se skládá z několika obrazů. Malých barevných kousků skla vložených do olověných proužků, jež vcelku tvoří kompletní obraz. Nejvýše je obraz, který znázorňuje Boha, pod ním jsou v kruhu v jednotlivých pětilístcích z barevných sklíček vyskládány jednotlivé dny podle biblického Stvoření světa. Rozeta vypráví o stvoření dne a noci, stvoření vody, pevniny a rostlinstva, světla na obloze, zvířat, člověka a sedmý den je věnován odpočinku.
Ikonická rozeta na pamětní medaili zušlechtěné ryzím stříbrem
Krásná rozeta stejně jako chrám, ve kterém je usazena, je významnou dominantou s architektonickou a uměleckou hodnotou. Právě proto se dočkala svého zvěčnění do podoby medaile. Avšak ne tak ledajaké, je vyhotovená unikátní technikou v kvalitě Antique finish, jež připomíná historické mince. Stěžejním motivem aversní strany je akrylová rozeta znázorňující monumentální vitrážové okno svatovítské katedrály. Reversní stranu medaile zdobí rozeta vyobrazená z pohledu na katedrálu zvenčí. Medaile je zušlechtěna ryzím stříbrem 999/1000 a může se pyšnit úctyhodným průměrem 63 mm a hmotností 36 g. Zájemcům je dodána s Certifikátem autentičnosti a uložena v elegantní kazetě.
Medaili s krásnou rozetou chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha můžete získat zde: ROZETA
