Co znamená slovo Titanic?
Jméno legendární lodi má své kořeny v řecké mytologii, kde byli Titáni bytosti ohromných rozměrů, první vládci světa, kteří zplodili první olympské bohy. Celkem dvanáct titánů zplodila bohyně země Gaia s mocným bohem nebe Úranosem.
Společnost White Star Line pravděpodobně tímto jménem chtěla zdůraznit jedinečnost, sílu a moc největší lodi tehdejší doby.
Kdo Titanic postavil?
Známý zaoceánský parník patřil britské společnosti White Star Line, jež byla založena v roce 1854 a patřila mezi nejvýznamější rejdařské a loďařské společnosti na britských ostrovech. Společnost se zaměřovala na přepravu osob i nákladu mezi Evropou a Severní Amerikou, Austrálií a Novým Zélandem.
Vedle Titanicu, který svým příběhem šokoval doslova celý svět, společnost vlastnila ještě další sesterské parníky, které v lidských dějinách sehrály své role. První z nich byl Olympic, který byl první ze tří zaoceánských parníků a který za první světové války přepravoval britské vojáky. V roce 1918 byl při vplutí do kanálu La Manche napaden německou ponorkou, jejíž útok odvrátil. Jeho osud skončil v kovošrotu.
Nejmladší z parníků byl Britannic, který se původně měl jmenovat Gigantic (opět dle řecké mytologie). Zprvu sloužil jako plovoucí nemocnice, v roce 1916 však najel na minu a potopil se.
Stavba Titanicu začala na konci března 1909 a trvala tři roky. Na stavbě pracovalo tisíce dělníků a financována byla J. P. Morganem, který do velkolepého parníku investoval na sedm a půl milionu dolarů. Titanic na svět přišel v loděnicích Harland & Wolff u Belfastu v Severním Irsku. Veškeré práce na něm byly dokončeny v březnu roku 1912, kdy proběhla i testovací plavba.
Titanic v číslech
Titanic byl již od prvopočátku výjimečnou lodí, měřil 269,1 metrů, jeho šířka byla 28,25 metrů, výška paluby od čáry ponoru 18 metrů a výtlak neuvěřitelných 5231 tun.
Na lodi bylo 6 kotelen, ve kterých bylo 29 parních kotlů. Dominantou Titanicu byly 4 komíny o výšce 19 metrů. Dle dostupných informací bylo denně spotřebováno více než 650 tun uhlí.
Maximální rychlost lodi byla 43-46 km/h. Celkový počet záchranných člunů na palubě byl 20, do nichž se při plném zaplnění mělo vejít 1178 osob. Na loď se vešlo až 2603 cestujících, o které se starala posádka v počtu 944 mužů a žen. Čímž je více než zřejmé, že počet záchranných člunů byl více než podceněn.
Titanic byl nejluxusnější loď doby. Pyšnil se mnoha neobvyklými vymoženostmi jako byly výtahy, lodní telefon, bazén, tělocvična, nemocnice s operačním sálem či prostorem pro venčení psů.
Modrá stuha Atlantiku
Modrá stuha Atlantiku bylo prestižní ocenění, které bylo udělováno lodím, které nejrychleji přepluly severní Atlantský oceán na trase z Evropy do New Yorku.
Udělovala se od roku 1838 a pro lodní společnosti byla oceněním, jímž zvyšovaly svoji prestiž nejen u bohaté klientely, ale také přepravních společností.
Dodnes se vedou spekulace, že touha po získání Modré stuhy mohla být jednou z příčin vedoucí k potopení lodi.
První a poslední plavba
Legendární Titanic se na svoji a zároveň poslední plavbu vypravil 10. dubna ve 12:14 hodin z jihoanglického přístavu Southampton. Jeho kapitánem se stal dvaašedesátiletý Edward John Smith, pro kterého to měla být údajně poslední plavba před odchodem do penze.
Vyplutí se neobešlo bez jistého napětí, když málem došlo ke kolizi Titanicu s lodí New York. Nicméně nehodě se podařilo zabránit a parník mohl pokračovat do Cherbourgu ve Francii. Jeho poslední zastávka u evropských břehů byla 11. dubna v Quenstownu v Irsku. Odtud se pak vydal na širý oceán. Poklidnou plavbu začaly 14. dubna narušovat radiodepeše oznamující výskyt ledovců. I přes varování však Titanic plul rychlostí 22 uzlů, což je 40-41 km/h a nezpomaloval. Dle pamětníků byla tehdy klidná noc, nevál vítr a nebylo tudíž lehké zpozorovat tříštící se vlny o ledovce.
Osudný ledovec byl zpozorován ze strážní věže Fredericem Fleetem v podstatě náhodně. Na poplach začal zvonit lehce po půl dvanácté v noci a zburcoval důstojníky na můstku. Ti okamžitě přikázali zastavit a kormidlo stočit zcela vpravo, což znamená záď doprava, příď doleva. A pak jim již nezbývalo nic jiného než se modlit. Jejich modlitby však bohužel vyslyšeny nebyly, ledovec byl zpozorován příliš pozdě a loď byla kolosem s malým kormidlem. Titanic do ledovce narazil pravým bokem. Okamžitě se začalo s analyzováním škod, jelikož nárazem vznikla trhlina pod čarou ponoru, ale nad úrovní dvojitého dna.
Bohužel záhy se zjistilo, že loď nejenže nemůže pokračovat ve své cestě, ale také, že ji nelze udržet na hladině. Odhadovaný čas na záchranu byl stanoven přibližně na jednu hodinu, avšak už tehdy se vědělo, že se všichni nemohou zachránit.
Kapitán se začal bát paniky, nechal rozdal záchranné vesty, jelikož si byl velice dobře vědom, že do dvaceti záchranných člunů nemůže nikdy dostat přes 2200 lidí, kteří byli na palubě. Navíc voda v dubnu v severním Atlantiku byla ledová a člověk v ní mohl vydržet do deseti minut.
Okolo půlnoci začala pronikat voda do obytných prostor ve třetí třídě. Po půlnoci, již 15. dubna, se začalo s přípravou záchranných člunů s tím, že bylo zachováno pravidlo ženy a děti první. Avšak i to se neobešlo bez komplikací, všude byl zmatek a strach. Ženy se bály opustit své muže a nechat se spustit do temnoty nad oceán.
To vše a mnoho dalšího mělo za následek, že se zachránilo pouze 706 cestujících a členů posádky, z 1178, kteří se do záchranných člunů měli vejít.
Radisté na Titanicu vysílali SOS signál do poslední chvíle. Ten sice po nějaké době jako první zachytila Carpathia, avšak bohužel byla od Titanicu vzdálena více než čtyři hody. Bylo tedy jasné, že v době, kdy k nim dorazí, bude již Titanic na dně Atlantského oceánu.
Postupně jak začala pronikat voda do jednotlivých prostor podpalubí, došlo nejen k vyřazení generátorů v kotelnách a ponoření Titanicu do černo černé tmy, ale začala se z vody zvedat záď lodi a vynořovat lodní šrouby. Pak v jednu chvíli, kdy tlak byl enormní, došlo k rozlomení trupu a přední část zmizela pod hladinou. Zadní část se ještě chvilku, jak korkový špunt držela nad hladinou, ale pak díky pronikající vodě se začala také pomalu potápět. Titanic spatřil záři hvězd naposledy 15. dubna 1912 a ve 2:20 hod zmizel navždy.
Carpathia dorazila před čtvrtou ráno a ihned se začalo se záchranou přeživších. Těch však bylo bohužel pouhých 706, přes 1500 cestujících a členů posádky ztratilo své životy v hlubinách ledového oceánu.
Titanic navždy
Příběh legendárního Titanicu s námi žije již přes sto let. Dodnes vzbuzuje řadu vášní a je předmětem řady zpracování. Národní Pokladnice přináší vzpomínku na něj v podobě mince z ryzího zlata 999/1000, která se může pyšnit kvalitním zpracováním.
Pro více informací o minci Titanic navštivte: TITANIC
