Kdy to začalo?
Příběh tuzexových poukázek se začal psát v roce 1957, avšak již před nimi existovaly poukázky zvané Darex, které vznikly v roce 1949. Tisk poukázek probíhal nejprve ve Státní tiskárně cenin v Praze, od 90. let pak v tiskárně cenných papírů NDR v Lipsku.
Tuzex
Tuzex byl podnikem zahraničního obchodu, který vznikl v červnu 1957 a jeho pobočky byly zřizovány za účelem vytvářet devizové rezervy pro československou ekonomiku. Byl tudíž skvělým nástrojem, díky kterému stát odčerpával devizové prostředky, a to buď přímým inkasem cizích měn či prodejem zboží za odběrní poukázky neboli tuzexové koruny, pro které se vžil název bony.
Tuzex byl prvotně určen hlavně pro klientelu sestávající ze zahraničních turistů a minoritní části československého obyvatelstva, která měla přístup k cizím měnám. Takovými lidmi byli občané pracující v zahraničí, na zastupitelských úřadech, někteří umělci či osoby mající příbuzné v zahraničí. Pro ně platila povinnost směny, kdy jim Živnostenská banka po přepočtu dle kurzovního lístku vydala bony, za které potom mohli učinit nákup v Tuzexu.
V Tuzexu bylo k dostání zboží, které nebylo běžně dostupné na našich pultech, jednalo se hlavně o zboží západní provenience, po kterém byl v socialistickém Československu doslova hlad. Mezi takové zboží patřilo například oblečení, boty, barevné televize, videopřehrávače, videokazety, angloamerická hudba aj.
Podnik se tak stal symbolem luxusu, exkluzivity a nedostatkového zboží, které toužili vlastnit nejen vyvolení. Cesta k němu však pro člověka nedisponujícího devizami nebyla snadná, získat bony bylo možné jen na černém trhu. Černý trh doslova umožnil přístup do Tuzexu širokým masám, které se postupem doby staly největší zákaznickou skupinou podniku.
Veksláci
Prostředníci, kteří při snaze běžných občanů sehnat jinak nedostupné zboží či cizí měny byli tzv. veksláci. Ti skupovali valuty nejčastěji od zahraničních turistů, kterým za ně nabízeli československé koruny, a to dle kurzu, který byl násobně vyšší než ten oficiální. Získané valuty následně měnili přes bankovní instituce na poukázky, jež potom nabízeli k prodeji svým spoluobčanům. Oficiálně měla jedna tuzexová koruna nominální hodnotu dvou československých korun, avšak na černém trhu se kurz pohyboval v rozmezí od čtyř do šesti československých korun za jednu tuzexovou korunu.
Dalším jejich zdrojem byl nákup poukázek přímo od lidí, kteří k nim měli přístup či prodej valut.
Za zajímavou lze určitě označit i hierarchickou strukturu v těchto organizovaných skupinách. V pomyslné pyramidě byli nejníže postavení pouliční překupníci, které vekslácký žargon nazýval „nohy", jelikož tzv. šlapali chodník nebo „komáři", a to kvůli jejich dotěrnosti. Tito lidé prodávali bony nejčastěji právě před pobočkami Tuzexu. Naopak nejvýše postavené osobnosti veksláckého světa (tzv. skupky) se na ulicích neobjevovaly, své obchody řídily povětšinou z tepla hotelových lobby a přes své prostředníky dodávaly potřebný kapitál na ulici. Na vrcholu pyramidy pak stál menší počet opravdu mocných lidí.
Vekslákem se člověk mohl stát jak na plný úvazek či si touto činností přivydělat. Nejblíže k tomu stát se vekslákem měli lidé přicházející do kontaktu s lidmi ze zahraničí.
To, že se obchodní činnost těchto lidí nezaměřovala pouze na obchod s poukázkami a zahraničními měnami je více než známá, mezi další výnosné transakce patřil obchod se starožitnostmi či digitálním zbožím. Méně známou skutečností spojenou s fenoménem Tuzex, i když nepřímo, jsou tzv. tuzexové dívky. Jednalo se o formu kriminality, kdy dívky – společnice vyhledávaly společnost zahraniční klientely, převážně mužů, od kterých za své služby inkasovaly valuty. Díky tomu se mohly obklopit věcmi, které většině dívek v Československu byly nedostupné, popřípadě tím měly šanci na výhodný sňatek a následnou emigraci z vlasti.
I to špatné je pro něco dobré
Přesto, že obchodování s tuzexovými poukázkami bylo nelegální, stát tuto skutečnost částečně toleroval. Hlavním důvodem bylo, že díky němu se rozšiřoval přístup do těchto obchodů, docházelo ke konzumnímu uspokojování obyvatelstva a částečnému snižování napětí ve společnosti.
Rovněž veksláci byli do jisté míry „trpěni“ jelikož znamenali zdroj valut pro státní pokladnu. Valut, které do pokladny plynuly ze směny za tuzexové poukázky. A tak byť v médiích byl černý trh líčen v negativním světle, prakticky proti němu nic zásadního provedeno nebylo.
Zlatá replika bonu v kolekci Zlaté československé bankovky
Odběrní neboli tuzexové poukázky byly ve své době prostředkem, díky kterému se československý občan mohl dostat k mnohdy vysněnému zboží. Národní Pokladnice si je vědoma historického odkazu tohoto druhu platidla, a proto jej zařadila do své veleúspěšné kolekce Zlaté československé bankovky, ve které naleznete repliky našich nejvýznamnějších československých bankovek z ryzího zlata 999/1000.
Pro více informací o kolekci Zlaté československé bankovky navštivte: ZLATÉ ČESKOSLOVENSKÉ BANKOVKY
