Když se obyčejný den změní v neobyčejný
Byl běžný lednový den roku 1848, když se v oblasti Coloma v podhůří Sierra Nevady odehrál nevídaný objev. Tesař James W. Marshall, zaměstnanec na pile Johna Suttera, našel v korytě potoka drobné vločky zlata. O svém objevu informoval svého zaměstnavatele, se kterým se domluvil, že se stanou obchodními partnery a svůj objev budou držet v tajnosti. Avšak jak už to bývá, člověk míní a život mění. Zkrátka zpráva o nálezu zlata se ve velice krátké době rozšířila do všech koutů země a do místa nálezů se začaly hrnout tisíce hledačů štěstí.
Zlatá horečka měnila role ve společnosti
Zpráva o nálezu zlata se objevila v tisku zhruba v polovině léta 1848. V ten moment se tisíce (povětšinou) mužů rozhodlo tzv. chytit příležitost za pačesy a vydat se do země zaslíbené. Cestovali po moři i po souši a na dosažení svého snu si neváhali půjčovat peníze, utrácet celoživotní úspory či zastavovat své majetky. Ženy naopak zůstávaly povětšinou doma. Učily se o vše postarat samy, včetně například vedení podniků.
Stinné stránky zlaté horečky
Zlatá horečka do země přilákala mnoho lidí, což způsobilo velký nárůst obyvatelstva a vznik nových měst, ve kterých nechyběly obchody, salóny či nevěstince. Imigranti se velice rychle začali potýkat také s nepříznivými stránkami jako byly tvrdé pracovní podmínky, nemoci či dokonce smrt. Avšak i přes tyto okolnosti do země proudilo stále dostatek nových imigrantů toužících po bohatství. Ti jen v roce 1849 vydolovali ze země zlato v hodnotě 10 milionů dolarů, v roce 1850 již ve výši 41 milionů dolarů a v letech 1851 a 1852 to bylo 75 a 81 milionů dolarů.
S přibývajícími léty bylo stále obtížnější zlato získat, povrchové zlato postupně mizelo. Od roku 1853 se sice začala používat nová technika hydraulické těžby, jež přinesla značné zisky, ale také ničila okolní krajinu.
V roce 1857 se ustálil příjem na zhruba 45 milionech dolarů ročně. To však neznamenalo konec osidlování Kalifornie, země na konci desetiletí měla již neuvěřitelných 380 000 obyvatel. Jen San Francisco, které mělo v roce 1846 několik stovek obyvatel dosáhlo v roce 1850 počtu 34 000 obyvatel.
Populační boom společně s devastující metodou těžby způsobovaly trvalé změny. Z hlediska životního prostředí byl objev zlata katastrofou. Přičemž hlavní dopad to mělo na zemědělství, jelikož kvůli těžbě byly vykopávány řeky a kvůli procesu oddělování zlata se používala rtuť. A tak v roce 1884 byla hydraulická těžba zakázána a v zemi se opět stalo dominantní zemědělství, čímž je dodnes.
Kdysi venkovská Kalifornie se za dob zlaté horečky stala oblastí posetou městy. Majoritní mexické obyvatelstvo se postupně stávalo minoritou. A zlatá horečka do jisté míry zapříčinila „amerikanizaci" Kalifornie.
Upomínkou na zlatou horečku jsou města jako Gold Rush či Státní historický park Marshall Gold Discovery, kde kdysi stával Sutterův mlýn.
Oficiální mince připomíná kalifornskou zlatou horečku
Kalifornská zlatá horečka se řadí k jedné z nevýznamnějších událostí v historii Spojených států amerických. Na její počest, k 175. výročí, byla vydána oficiální mince ve tvaru cihličky o rozměrech 6 x 11 mm z 1/100 unce ryzího zlata 999/1000. Mince je z oblíbené série In Gold We Trust a je ražena v nejvyšší mincovní kvalitě.
Design reversu odkazuje na zlatou horečku v Kalifornii, aversní strana zobrazuje erb Gibraltaru, nominální hodnotu 50 pencí a popis vlastností mince.
Zlatá mince je perfektním numismatem do sběratelského portfolia jak zkušených, tak začínajících sběratelů.
Pro více informací o minci navštivte: KALIFORNSKÁ ZLATÁ HOREČKA
