Proč bylo zvoleno nových 7 divů světa?
Na počátku bylo původních 7 divů světa. Nejslavnější seznam sestavil Filón Byzantský, který žil někdy ve 2. – 3. století. Filón do něj zapsal architektonické skvosty tehdejší doby. Mezi nimi byly Visuté zahrady Semiramidiny, Artemidin chrám v Efesu, Maják na ostrově Faru, Feidův Zeus v Olympii, Mauzoleum v Halikarnassu, Rhódský kolos či Cheopsova pyramida v Gíze, která se jako jediná dochovala do dnešní doby.
A právě fakt, že se dochovala pouze jedna jediná památka z původního seznamu přimělo organizaci New7Wonders Foundation sestavit nový seznam. Cílem bylo, aby seznam obsahoval památky, které lidi mohou reálně v dnešní době obdivovat, a ne se pouze o nich dočítat ve starých pramenech.
Podmínky pro zařazení do soutěže byly různorodé, nicméně důležité bylo, aby se jednalo o kulturní památku vytvořenou člověkem. Celkem bylo nominováno 77 památek, do finále se jich pak dostalo 21. Finální výsledky hlasování byly zveřejněny symbolicky 7.7.2007, přičemž vítězi se staly památky, o kterých pojednává několik následujících řádků.
Koloseum
Koloseum je jedinou starověkou památkou na evropském kontinentu, jež je zapsaná na seznamu Nových 7 divů světa.
Za jeho vznikem stojí císař Vespasianus, jenž má na svědomí obnovu Říma, který v roce 64, za vlády císaře Nerona, postihl rozsáhlý a zničující požár. Císař pro stavbu velkolepého amfiteátru hledal vhodné místo a našel jej téměř ve středu města, v místě, kde se nacházel Neronův Zlatý palác.
Stavba Kolosea byla zahájena v roce 70 a dokončena byla o deset let později. Po svém dokončení byl amfiteátr vysoký téměř 59 metrů, po delší ose měl průměr 188 metrů, a po té kratší 154 metrů. Koloseum je dodnes rovněž označováno za architektonickou chloubu, a to díky promyšlenému kanalizačnímu systému, který umožňoval jak odvod vody, tak i přívod vody. To mimo jiné umožňovalo zaplavit oválné hlediště vodou a pořádat na něm rekonstrukce vodních bitev.
Další technickou perličkou byla možnost za pomoci kladkostrojů natáhnout přes celou stavbu nepromokavé plátno, což umožňovalo konání her za jakéhokoliv počasí.
Koloseum dodnes patří mezi nejimpozantnější stavby světa. Každoročně jej navštíví nespočet turistů, kteří i přesto, že se na něm podepsal zub času obdivují jeho velkolepost. Mnoho z nich přemýšlí, jak stavba asi mohla v prvních letech existence vypadat. Dle písemných pramenů byla zvenku z růžového travertinu, obložená mramorem. Vnitřek byl spletí chodeb a výtahů, které dopravovaly gladiátory a zvířata na jeviště. Vše zde bylo do detailu promyšlené, dokonce i usazování diváků, kdy ti nejméně důležití byli usazováni v hledišti nejvýše. Vstup byl pro všechny zdarma, čímž si vládci snažili udržet přízeň lidu.
Pád Kolosea zapříčinil především příchod křesťanství, které odsuzovalo krvelačné zabíjení pro pobavení ostatních. Křesťané v něm nechali postavit kostelík, jehož prostory byly využívány jako ubytování pro chudé.
Postupem času amfiteátr poničilo několik zemětřesení a ze stavby se tak stal zdroj stavebního materiálu. Ničení památky zastavil až papež Benedikt XIV., který pozůstatky amfiteátru prohlásil za památku.
Petra
Klenot Jordánska, kterému se říká Růžové město, se nachází v údolí Vádí Musa, jež je v samém srdci Šárských hor, zhruba 200 km od hlavního města Ammánu.
Dle biblické legendy je to místo, kde Bůh udeřil do skály, ze které následně vytryskl pramen, díky čemuž mohlo dojít k osídlení. Bible nazývá dané místo jako Selá, což v překladu znamená skálu či kámen. Název Petra je pak již řeckým překladem.
Historie Petry sahá do 4. století př. n. l., do dob Nabatejců, což byl kočovný národ, který se věnoval obchodu a na obchodě zbohatl do té míry, že mohl vybudovat rozsáhlou a vyspělou kulturu.
Úpadek města začal se vzestupem Římské říše, kdy se z Petry stala pouze římská provincie Arabia Petraea. Po Římu padla do rukou Byzantské říse, a pak postupem doby došlo k jejímu úplnému zapomnění. K jejímu velkému objevu došlo až v roce 1812 díky švýcarskému cestovateli Johannu Ludwigovi Burckhardtovi.
Petra je komplexem 800 památek, z nichž mezi ty nejznámější patří Al-Chazna, což v překladu znamená Pokladnice, jež je vytesaná do pískovce a měří přes 40 m na výšku. Na konci Petry je pak k vidění další skvostná památka, stavba Ad-Dér, což v překladu znamená Klášter a nabízí impozantní výhledy do údolí.
Velká čínská zeď
Je ikonou Číny, vznikala postupně za dob mnoha dynastií, až se z ní nakonec stalo masivní opevnění sloužící pro obranu země.
Základní kámen byl položen za „prvního císaře“ takzvaného Čchin Š´chuang-ti. Konkrétně tento císař propojil a rozšířil dosud vybudované stavby, čímž vytvořil jednotnou ochranu před nájezdy sousedních států. Za jeho vlády byl styl výstavby poměrně jednoduchý, defacto se používala pouze upěchovaná zemina. Zároveň však pod jeho vedením dělníci na stavbě zažívali krušné a většinou i poslední chvíle svého života, čímž si zeď vydobyla označení Zeď slz.
Dynastií, která Velkou zeď rozšířila až do pouště Gobi byla dynastie Chan. V té době se již začala objevovat o něco vyspělejší stavební technika a zdi byly zesíleny za pomoci přírodních materiálů, jako byl rákos či tamaryšek. Když padla dynastie Chan nastal v zemi rozpad a na stavbu zdi nebyly jak myšlenky, tak finance. To se změnilo až s nástupem dynastie Suej v roce 581 a později i dalších nástupnických dynastií.
Za svou dnešní podobu vděčí Velká zeď dynastii Ming, která se k moci dostala ve 14. století. Za její vlády byly během výstavby kromě jiného využívány i vypalované cihly. Avšak nejednalo se o cihly tak jak je známe dnes. Tehdejší byly násobně větší a snesly zatížení jako dnešní železobeton. Důvodem takové odolnosti byla doba vypalování. Cihly byly vypalovány při teplotě 1150°C sedm dní v podzemních pecích. Spojovány byly následně maltou, do které se přidávala rýžová mouka.
Údaje o celkové délce zdi se v průběhu času měnily, až v roce 2012 Státní správa kulturního dědictví ustanovila, že celková délka je 21 196 km. Z její celkové délky však návštěvníci mohou navštívit úplné minimum.
Chichén Itzá
Mystické město z dob dávné Mayské civilizace, které se nachází na severu poloostrova Yucatán v Mexiku, a jenž díky Toltékům můžeme dnes obdivovat.
Zdobné starověké město bylo vybudováno pravděpodobně v 6. století kmenem Itzá, který se mohl pyšnit značnou vyspělostí a znalostmi, které byly zřetelné v oblasti architektury, matematiky či astronomie.
Zajímavostí bezesporu je, že všechny komplexy byly postaveny podle Mayského kalendáře a nejznámější z nich je Kukulkanova pyramida. Ta byla postavena v maysko-toltéckém stylu. Na vrchol pyramidy vedou čtyři schodiště o celkovém počtu 364 schodů plus dva schody vedoucí na poslední stupeň pyramidy, čímž dostaneme stejný počet schodů, jako je počet dnů v roce.
Ve spodní části pyramidy jsou hadí hlavy, které jsou propojené s rovnodenností. Stavba má hmotnost 60 000 tun a je klenotem starověkého stavitelství. Ztělesňuje sílu, duchovnost a vědu.
K dalším impozantním stavbám v komplexu patří tzv. Budova jeptišek, což je jedna z nejzdobnějších staveb, jež se pyšní bohatou fasádou, kterou tvoří výjevy z mayské mytologie.
Název Chichén Itzá se pak pojí s Posvátnou studnou, jež sloužila k posvátným účelům a nachází se kousek od pyramid. Dle prastaré legendy do Posvátné studny zdejší obyvatelé házeli oběti, pravděpodobně živé muže a ženy, aby si tak naklonili boha deště Chaca a zajistili dostatek vody a prosperitu pro celý kmen.
Machu Picchu
Incké město rozkládající se na horském sedle jihoamerických And bylo objeveno až na začátku 20. století. Za jejího objevitele je dodnes považován dobrodruh Hiram Bingham, který původně hledal bájnou Vilcabambu neboli poslední sídlo Inků.
Incká říše se rozpínala na území Jižní Ameriky a vyznačovala se technickými znalostmi a propracovaným správním systémem. Detaily o ní jsou dodnes opředeny tajemstvím a předmětem zájmu badatelů z celého světa.
Kdy bylo Machu Picchu konkrétně vybudováno není zcela jisté. Předpokládá se, že to mohlo být zhruba v polovině 15. století, kdy incká říše dosahovala největšího rozmachu. Město se pyšnilo řadou nádherných staveb, zahradami či dechberoucími terasami, jež byly dokonale zasazené do strmých strání. Na stavby byly používány žulové kvádry, které do sebe na milimetr zapadaly, aniž by bylo zapotřebí jakéhokoliv spojovacího materiálu.
Účel Machu Picchu byl pravděpodobně náboženské povahy, konkrétně v uctívání Slunce. Inkové považovali totiž Slunce za původce všeho a samotný vládce Inků byl považován za ztělesnění slunečního Boha.
Důvod, proč bylo Machu Picchu opuštěno není znám. Mezi možné teorie se řadí epidemie či přírodní pohroma. Nicméně faktem zůstává, že se dodnes jedná o nejnavštěvovanější peruánskou památku, která fascinuje každoročně tisíce návštěvníků z celého světa.
Tádž Mahal
Osud Tádž Mahalu se začal psát v roce 1631 a pojí se k němu milostný příběh mughalského vládce a jeho ženy. Budova ze sněhobílého mramoru je považována za symbol Indie a krásná je jak z říše snů.
Milostný příběh, který lze přirovnat ke slavnému dílu Romeo a Julie, začíná setkáním prince Churráma s dívkou jménem Arjumand Banu Begum, známou jako Mumtáz Mahal, což v překladu znamená „vyvolená paláce". Oba mladí lidé se do sebe na první pohled zamilovali a o několik let později se i vzali. Mumtáz byla panovníkovou jedinou ženou, kterou skutečně miloval a se kterou na svět přivedl potomky. Poslední těhotenství se jí však stalo osudným a Mumtáz zemřela. Její smrt vládce natolik zasáhla, že mu údajně zbělaly vousy i vlasy a na památku se jí rozhodl postavit památník, který svou krásou předčí všechny stavby světa.
Vznikl tak palác z bílého mramoru, který obklopují velkolepé zahrady. Celá stavba se odráží ve vodní hladině a evokuje pocit, že se vznáší. Návštěvník do památníku vstupuje branou, která byla kdysi stříbrná, nyní mosazná, jež symbolizují vstup do ráje.
Socha Krista Spasitele
Je nejmodernější památkou ze 7 nových divů světa a originální název této sochy zní Cristo Redentor. Socha Krista Spasitele se svou výškou 30 metrů tyčí nad Rio de Janeirem.
Jako první s nápadem na stavbu přišel v roce 1859 kněz Pedro Maria Boss, avšak osud tomu chtěl, že k slavnostnímu odhalení došlo až v roce 1931. Autorem původního návrhu byl Heitor de Silva Costa, socha samotná však byla zhotovena francouzským sochařem Paulem Landowskim.
Jedná se o největší sochu postavenou ve stylu Ard deco. Gesto rozpažených rukou symbolizuje objetí a ochranu nad městem.
Všech nových 7 divů po kupě díky nové kolekci!
Seznam nových 7 divů byl vytvořen, abychom památky mohli skutečně zažít, a nejen o nich číst. Národní Pokladnice vám je nyní přibližuje prostřednictvím nové kolekce – Nových sedm divů světa.
Tato kolekce obsahuje pamětní mince, jež jsou zušlechtěny certifikovaným zlatem 999/1000, tzv. Fairmined zlatem. Jedná se o zodpovědně vytěžené zlato, při jehož těžbě je brán ohled na ochranu životního prostředí a zdraví horníků. První mincí z nové kolekce je Vespasianovo Koloseum.
SLEVA 50 % SE SLEVOVÝM KÓDEM DIVY50
Slevový kód použijte ve vašem nákupním košíku před dokončením objednávky.
Pro více informací o minci Koloseum a kolekci navštivte: 7 nových divů světa
