Odkud se vzal název duhovka
Duhovka je lidově nazývaný statér miskovitého tvaru, keltská starověká mince, ražená v období od 3. do 1. století před n. l. Lidé začali mince nazývat duhovkami z toho důvodu, že je nacházeli na polích hlavně po dešti, který z nich smyl nánosy špíny a ony se krásně třpytily ve slunci. Původně je měli spjaté právě s duhou, která, jak je známo, se po dešti objevuje a mysleli si, že padají právě z ní.
První kontakt keltů s mincemi
Keltové přišli poprvé do styku s mincemi během svých výprav do Řecka a Itálie, kde jako žoldnéři sloužili v cizích vojskách a pobírali v mincích svoji odměnu.
Později v důsledku jejich vlastního hospodářského rozvoje, se stala ražba vlastních mincí předpokladem dalšího úspěchu a rozkvětu.
První keltské mince se tak začaly objevovat zhruba ve 2. století př. n. l. a zprvu vycházely z makedonsko-řecké předlohy. Konkrétně ze statéru Alexandra III. Makedonského, který na aversu měl hlavu Pallas-Athény s vysokou přilbicí a na reversu okřídlenou bohyni vítězství Niké s vavřínovým věncem v pravici. Tyto zlaté mince dosahovaly průměru 18-20 mm a vážily kolem 8,4 g. Nalezeny byly například v Nechanických u Hradce Králové či v okolí Starého Hradiska.
Rozmach keltského mincovnictví
Rozvoj keltského mincovnictví šel ruku v ruce se vznikem oppid. V té době se čím dál více začaly razit mince, a to nejen zlaté, ale i z jiných kovů.
Bójové (keltský kmen žijící na našem území) začal razit své první statéry dle vlastních námětů. Tvar jejich mincí byl miskovitý, což vycházelo ze stylu výroby a lidově se jim dnes říká duhovky. Keltské mince nesly nejčastěji motivy jezdce, koně či lidské hlavy.
Keltové zavedli důmyslné dělení statéru na třetiny, osminy a čtyřiadvacetiny, což umožňovalo snadnější vyjádření různých hodnot. Většina jejich ražeb dosahovala vysoké ryzosti 992/1000 – 998/1000.
Kov pro ražení mincí získávali keltové ve zlatonosných řekách. Například z oblasti jihočeské Otavy, které se říká Kalifornie starověku.
Nálezy keramických destiček na přípravu mincovních slitků i množství mincí samotných svědčí o rozsáhlé mincovní činnosti Keltů na našem území. Jejich mince jsou zároveň ojedinělým úkazem v našem mincovnictví, jelikož poté došlo na dlouhých 900 let k jeho útlumu.
České a slovenské poklady
Nálezů keltských mincí na obou územích je mnoho. Za nejvýznamnější poklad na českém území lze bezesporu označit tzv. podmokelský poklad. Na Slovensku dominuje nález z Bratislavy.
Podmokelský nález zlatých duhovek je největším zlatým pokladem na území Čech, jeho osud však nebyl šťastný. V roce 1771 nalezl jistý nádeník u vsi Podmokly na Rokycansku bronzovou nádobu plnou zlatých mincí. Údajně mělo jít o tisíce kusů, které si vesničané rozebrali a následně i prodali. Když se o tom dozvěděl kníže Karl Egon z Fürstenberku, vyslal údajně drába Růžičku, aby mince od lidí, klidně i neurvalým, způsobem získal. Bohužel ve šlechtických rukách zlato nenašlo dobrou ochranu, většina ho skončila v pražské mincovně, kde bylo roztaveno pro ražbu tereziánských a fürstenberských dukátů.
Mezi další významné poklady nalezené na území Čech patří například velký poklad pocházející ze Starého Kolína. Na Moravě byly odkryty značné nálezy zlatých mincí v Plumově u Prostějova či na Starém Hradisku. Stříbrné mince zase byly objeveny v Křivoklátě u Rakovníka či na Moravě v Moravských Budějovicích.
Na území Slovenska se také nachází velké množství nalezišť keltských mincí. Nejvýznamnější se nalézá na území Bratislavy a patří k největším ve střední Evropě. Mince, které se zde převážně našly, patří ke keltským mincím typu Biatec. Jednalo se o vysoce kvalitní napodobeniny řeckých hexadrachem nebo tetradrachem vyrobené nejčastěji ze stříbra. Na mincích byly zobrazeny kromě jezdců, mytologických motivů také latinské nápisy (což bylo ojedinělé a velice unikátní). Nápisy typu BIATEC, NONNOS, DEVIL aj. pravděpodobně zachycovala jména vládnoucích knížat na slovenském území a jsou důkazem o nejstarším použití latinského písma.
Kromě Bratislavy byly mince a razící příslušenství dále nalezeny v Nitre, Trenčianských Bohuslavicích či Liptovské Mare.
