Příběh denáru
Před mnoha staletími, v 10. století n.l., za vlády knížete Boleslava I. se na našem území začaly razit první stříbrné mince. Byly to stříbrné mince o průměru 20 mm a hmotnosti přes 1 gram, jejichž název denár byl odvozen od staré římské mince „denarius“ (latinsky dena znamená deset). Razily se ze stříbra o ryzosti 800-950/1000, tudíž byly velice kvalitní.
Vzorem pro ražbu prvních českých mincí byly mince z Řezna, a to díky obchodu, který mezi územími v té době probíhal. První denáry byly raženy z tzv. karolinské libry, jež vážila 408 gramů a z níž bylo vyraženo 240 denárů o váze přibližně 1,4 gramů. Jednalo se o denáry tzv. velkého střížku, které jsou v dnešní době velice vzácné a na aukcích zřídka viděné.
Primárním účelem denáru nebylo zprvu sloužit potřebám běžných lidí, nýbrž obchodování se zahraničím, nejčastěji s Bavorskem a Polskem.
Postupem doby se mince rozšířila z Čech na Moravu, což znamenalo určitý milník v dělení mince na Český a Moravský denár.
Arabský cestovatel Ibráhím ibn Ja'kúb, který cestoval tou dobou po českých zemích, přinesl do dnešních dnů písemné svědectví o tom, co bylo možné v jeho době za denár koupit. Za jeden denár (kírát) bylo možné koupit deset slepic nebo tolik pšenice, že měla člověku vystačit na jeden měsíc.
Postupem doby, zhruba v polovině jedenáctého století, situace v českých zemích nebyla zrovna ekonomicky růžová. Výrazně se snížil obchod se zahraničím, což vyústilo v potřebu posílit vnitřní trh, a tudíž dostat do oběhu více peněz. To však mělo za následek devalvaci denáru. Vše nakonec vyeskalovalo v první měnovou reformu na českém území.
U jejího zrodu stál kníže Břetislav I. okolo roku 1050 a spočívala v zavedení menších typů denárů o průměru 16 mm a hmotnosti 1 gram (denáry tzv. malého střížku). Zavedena byla rovněž nová měnová jednotka – hřivna, jež vážila přibližně 210 gramů. Jedna hřivna se rovnala dvěma stům denárům.
Měnová reforma částečně zemi pomohla, avšak ani Břetislavovi následovníci si neodpustili postupné snižování drahého kovu v minci, čímž klamali své poddané. Tyto nekalé praktiky postupně vyústily ve zhoršování hospodářského života v zemi. Obchodníci odmítali nekvalitní mince přijímat a situace vyžadovala razantní kroky. Tím potřebným krokem mělo být ražení nové mince.
Zrod brakteátů
Ve třináctém století vznikala nová města a rozvíjel se obchod. Z proslulého denáru se díky zhoršování kvality stala jen chudá mince. Panovníkem tehdejší doby byl kníže Přemysl Otakar I., kterého historie zná nejen díky Zlaté bule sicilské, ale i díky tomu, že zavedl novou minci. Tou se stal brakteát (dlouhou dobu nazývaný v pramenech denár). Razit se začal asi kolem roku 1210 a oproti denáru šlo o mnohem jednodušší, jednostrannou minci, špatně padělatelnou.
Předlohou českého brakteátu byly brakteáty ražené v Míšni. Jejich velkou výhodou bylo, že jich bylo možné razit několik najednou jediným úderem kladiva.
První brakteáty měly stejně jako ty míšenské průměr okolo 40 mm a vážily 1 gram. Na českých brakteátech se většinou objevoval motiv korunovaného krále a říkalo se jim tzv. velké brakteáty.
Zlom nastal za vlády Přemysla Otakara II., kdy tzv. velké brakteáty byly nahrazeny středními, jež měly průměr 30 mm a malými o průměru 20 mm. Oproti denárům na sobě nenesly jméno panovníka a označení mincovny, čímž si vysloužily označení „němé mince".
Vedle motivu panovníka se na mincích začal objevovat také motiv dvouocasého lva, jakožto nového státního znaku.
Brakteátová doba trvala asi sto let. Důvodů proč se mince přestaly razit je několik. Nejzásadnější určitě byla smrt Přemysla Otakara II. na Moravském poli, kdy tak skončilo období stability na našem území. Navíc díky stálému zmenšování ztrácela mince na hodnotě a v plánu byla další měnová reforma.
