Na svět přišel v r. 12 pod jménem Gaius Iulius Caesar Germanicus, syn skvělého vojevůdce Germanika a Agrippiny. Již od dětství doprovázel své rodiče na vojenských taženích, kde pro svou roztomilost a oblibu získal přezdívku Caligula, což by se dalo přeložit jako botička.
Po smrti svých rodičů a bratrů žil nejprve nějaký čas u své prababičky Livie, poté babičky Antonie. Ve věku 19 let byl povolán císařem Tiberiem na ostrov Capri, kde se ujal úřadu kněze a kvestora (tj. úředník ustanovený v nejstarších dobách konzulem k vyšetřování a stíhání hrdelních zločinů). Zároveň byl společně s Tiberiovým vnukem Tiberiem Gemellem ustanoven císařovým nástupcem.
Po Tiberově smrti v roce 37 byl s pomocí prefekta pretoriánů Macra prohlášen senátem za císaře. Lid byl nadšený, jelikož od nového císaře měl plno očekávání a zároveň v něm viděl ušlechtilé vlastnosti jeho otce Germanika. Nový císař měl být symbolem svobodnějšího života a uvolněnějších poměrů. A zprvu tomu tak bylo, Caligulu lidé milovali. Proslul výstavbou nových chrámů či vodovodu. Volby úředníků vrátil do rukou lidu, povolil šířit dříve zakázané spisy a nařídil významné daňové úlevy.
Nemoc vše změnila
To a mnoho více pro svůj lid Caligula udělal, tedy alespoň do doby než na podzim roku 37 vážně onemocněl. Nemoc, která jej zachvátila změnila celou jeho osobnost. Z umírněného vládce se stal tyran a šílenec. Nicméně Filón Alexandrijský (řecky píšící filosof židovského původu) vidí příčinu císařovy nemoci ve změně životního stylu. Střídmý život, který Caligula vedl za vlády Tiberia, vyměnil po převzetí moci za pijáctví, obžerství a smilnění s muži i ženami. Dle Filóna spíš, než o změnu osobnosti šlo o vyjevení skutečného charakteru císaře, který maskoval své sklony k brutalitě. To, zda jeho zvrácené chování bylo důsledkem nemoci, či šlo o snahu Caligulu zdiskreditovat, už se svět pravděpodobně nedozví.
Dle současníků Caliguly začal císař, po svém uzdravení, nerozvážně utrácet peníze, za jediný rok údajně rozházel 27 milionů sestercií. Když peníze došly, začal vymýšlet, kde sehnat nové. A tak nastala doba udavačství, poprav a konfiskací majetků. Byly zavedeny nové daně, např. z narození, pohřbů či činnosti nevěstinců. Z paláce udělal místo rozmařilosti a smilstva. Některé prameny uvádí, že dokonce udržoval incestní vztahy se svými sestrami.
Vrah, zvrhlík a sadista
Mezi jeho prvními obětmi byl Tiberius Gemellus, který Caligulu v době jeho nemoci formálně zastupoval, dále vlivný senátor Marcus Junius Silanus – otec první Caligulovy manželky Iunie Claudilly či Macro, který Caligulovi dopomohl k titulu císaře.
Caligula vyžadoval božské pocty, svým arogantním chováním vůči senátorům sklízel odpor. Údajně se k nim choval jako ke svým sluhům, jejich manželky prohlásil za své ženy a dle toho s nimi zacházel.
Jeho paranoidní chování údajně šlo tak daleko, že chtěl nechat prohlásit svého koně Incinata za senátora.
Postupem času rostla císařova paranoia z toho, že bude zavražděn. A vzhledem ke stavu, do kterého Řím zavedl, se nebylo čemu divit. Bylo tak pouze otázkou času, kdy proti němu někdo povstane.
Den zúčtování
Den D nastal 24. ledna roku 41, kdy se velení pretoriánské gardy spojilo se skupinou senátorů za účelem spiknutí. Hlavní postavou byl pretoriánský důstojník Cassius Chaerea, který Caligulu zabil bodnou ranou do zad.
Krutovládce na římských mincích
Zlaté a stříbrné mince z období panování Caliguly jsou velice vzácné a sběrateli vyhledávané. Naopak mince bronzové, obzvláště ty na jejichž reverzní straně je vyobrazena sedící bohyně Veseta, patří mezi zcela běžné.
Caligula nechal vydávat mnoho typů mincí, které vzdávaly hold památce jeho rodině. Některé z nich byly používány i za vlády jeho nástupce Claudia. K těm nejvzácnějším se řadí mince, které zobrazují jeho sestry Agrippinu mladší, Drusillu a Julii Livillu jako personifikaci Securitase, Concordie a Fortuny. Caligula měl ke svým sestrám velice blízký vztah a vyjadřoval jim veřejné pocty způsobem, který šokoval tradiční římské hodnoty. To později vedlo mnohé spisovatele označovat jejich vztah za incestní.
Za panování krutovládce Caliguly se poprvé v Římě částečně razily stříbrné a zlaté mince. Do té doby tam vznikaly pouze mince bronzové či měděné.
Caligulův portrét s vavřínovou korunou se objevuje na líci jeho zlatých aureií a stříbrných denárů obklopený jeho tituly. Na některých ražbách je Caligula velice podobný Tiberiovi, avšak jeho hlava je charakteristicky užší.
Když Caligula nastupoval na trůn jedním z jeho prvních oficiálních aktů bylo předat každému strážnému tisíc sestercií, které Tiberius odkázal ve své závěti a Caligula k nim přidal ještě tisíc svých vlastních. Rub tohoto vzácného sestercia ukazuje Caligulu stojícího na plošině s paží zdviženou ve formálním gestu, pozdravu k řadě stráží. Zkrácený nápis ADLOCUT COH „Adlocutio cohortium" znamenající adresu, kterou dává císař kohortám. Caligula na minci používá typické gesto: pozdrav s nataženou a zdviženou paží, má pokrčenou levou nohu. Vojáci před ním stojí v kompaktní řadě. Zvláštností je, že na tomto typu mince chybí nápis SC („na základě výnosu Senátu"), který se běžně objevoval na všech římských bronzových mincích. Jeden z takovýchto exemplářů byl v roce 2014 na evropské aukci vydražen za více než 634 000 amerických dolarů.
