Ceny Paměti národa jsou udělovány obecně prospěšnou společnosti Post Bellum již od roku 2010. Stříbrné medaile s vyobrazením českého lva jsou autorským dílem uznávaného sochaře a medailéra Vladimíra Oppla. Každý rok jsou vybráni čtyři či pět pamětníků, kteří se v dobách totality nebáli postavit za demokratické hodnoty. V minulých letech ocenění získali váleční veteráni, političtí vězni, skauti, příslušníci utlačovaných církví, stíhaní spisovatelé, představitelé undergroundu a další.
Laureáti 2020
Květoslava Bartoňková 1928 - 2017
Cena Paměti národa pro rok 2020 bude udělena in memoriam olomoucké rodačce Květoslavě Bartoňkové. Po skončení druhé světové války se budoucí učitelka Květoslava vydala společně s přítelkyní Věrou Kristovou do zpustošených slovenských vesnic v takzvaném Údolí smrti, místě nejtěžších bojů Karpatsko-dukelské operace. Dívky přivezly dětem oblečení. Po návratu do Olomouce se rozhodly v dobrých skutcích pokračovat. Za podpory mnohých podporovatelů z řad místních firem i jednotlivců se dívkám podařilo zajistit dostatek prostředků pro 45 dětí na jeden školní rok. Věra následně působila jako učitelka. Pro nesouhlas s komunistickým převratem to však neměla jednoduché. Komunisté ji přeřazovali do vesnických škol a její rodině znárodnili majetek. V roce 1950 se vdala za Miloslava Bartoně a společně vychovali dvě děti.
Věra zemřela v roce 2017, těsně před svými 90. narozeninami.
Leonid „Levko“ Dohovič *1935
Dalším laureátem je Leonid „Levko“ Dohovič, neúnavný bojovník proti diktatuře. Leonid se narodil v Užhorodu do rodiny řeckokatolického faráře. Bolševické totalitě se poprvé postavil už ve svých 15 letech. S přáteli šířili protikomunistické letáky, kradli zbraně a toužili společně s americkou armádou po osvobození Podkarpatské Rusi od nadvlády Sovětů. V roce 1950 byl za protirežimní aktivity odsouzen a následně transportován do pracovní kolonie pro mladistvé na poloostrov Konvejer. V roce 1951 se připravoval na útěk, aby se mohl připojit k odboji. Jeho plány byly vyzrazeny a Leonid dostal dalších deset let. Ani věznění mu nezbránilo kritice režimu. Psal protisovětské básně a agitoval mezi spoluvězni proti Sovětskému svazu. Osvobození přišlo až v roce 1956. Mezitím mladík dospěl v muže a rozvíjel svůj hudební talent. O rok později odešel s rodinou do Československa a následně na východní Slovensko. Zde založil Poddukelský lidový sbor a později i sbor pěvecký. Ani na Slovensku ale klid nenašel. Komunisté Leonida označili za nepohodlného, zbavili ho všech funkcí a až do roku 1989 ho vedli ve své evidenci za nepřítele režimu.
Hana Truncová *1924
Třetí cenu získá Hana Truncová, která prožila dětství v Teplicích. Po válce a následném nástupu komunistů k moci zvažovala s rodinou emigraci. Nakonec se rozhodla zůstat. Po únorových událostech roku 1948 pomohla Hana několika lidem přes hranice. Záhy na to se seznámila s Otakarem Čeňkem Truncem, studentem, kterého vyhodili z Vysoké školy politické a sociální a přítelem Milady Horákové. Hana s Otakarem společně šířili protirežimní letáky. Společné smýšlení mladých lidí mělo vyústit ve svatbu, kterou překazilo v roce 1951 zatčení. Hanu odvlekli do temných katakomb v Ústí nad Labem, kde strávila několik měsíců ve tmě, vlhku, pavučinách a bez toalety. Hana byla odsouzena na 13 let. Svůj trest si odpykávala v několika pracovních táborech po celém Československu. Propuštění se dočkala až v roce 1960 díky amnestii. Konečně se s Otakarem vzali a usadili se v Bohosudově. Ani po 9 letech věznění Hana strachu nepodlehla a pomáhala lidem přes hranice coby referentka teplické pobočky Čedoku.
Alžběta Vargová *1929
Alžběta prožila dětství v domě poblíž židovského hřbitova v Seredi. Ač nepocházela z židovské rodiny, mezi Alžbětinou rodinou a těmi židovskými panovaly velice přátelské vztahy. Klidnou atmosféru narušil vznik jednotky Hlinkovi gardy, kam verbovali i Alžbětina otce. Ten odmítl, ztratil práci a rodině hrozilo vystěhování. V roce 1941 vznikl v Seredi pracovní a koncentrační tábor, odkud byly vypravovány transporty do Osvětimi. Situace se začala vyostřovat a Židy začali střílet na ulici a pohřbívat na místním hřbitově. Jejich hroby nebyly označené. Alžběta s otcem začala proto sepisovat seznamy zavražděných. Jen díky jejich práci bylo po válce možné osadit hroby pomníčky. Alžběta s bratrem Štefanem dopomohla dokonce jednomu z Židů k útěku. Tomu se skutečně podařilo zachránit a rodině Vargových přišel po válce poděkovat.
Jarmila Weinbergerová *1923
Poslední laureátkou je Jarmila Weinbergerová, jejíž spokojený život v Praze přerušila německá okupace a protižidovská nálada v roce 1939. Jarmilu vyhodili z dívčího gymnázia, rodina byla nucena se přestěhovat do menšího bytu a v roce 1942 obdrželi předvolání k transportu. Členové rodiny byly rozděleni do terezínských pracovních komand. Jarmila byla přidělena na marodku, kde poskytovala péči nemocným vězňům. Ani práce sestry ji však neuchránila před obávaným transportem do Osvětimi. Do transportu nastoupila Jarmila roku v květnu roku 1944. Tehdy viděla naposledy svou sestru i rodiče. V Osvětimi dostala na starost skupinu předškolních dětí. Od jisté smrti ji nakonec zachránila likvidace tábora v červenci roku 1944. Nacisté potřebovali pracovní sílu, a tak Jarmilu převezli do lágru u Christianstadtu. Konec války zastihl mladou ženu v Bergen- Belsen, kde byla v zoufalém stavu osvobozena z pochodu smrti britskými vojáky. Kvůli svým zážitkům z války vystudovala Jarmila medicínu a práci lékařky se věnovala v Karlových Varech.
Každý rok je pojetí slavnostního udílení v Národním divadle odlišné. Večer se pokaždé odehrává pod taktovkou jiného režiséra. V jakém duchu se ponese nadcházející večer zatím nebyl prozrazeno. Jisté je, že nás čekají dojemné příběhy, působivé hudební vložky a profesionální Martin Veselovský, který nás večerem provede.
Nenechte si letošní jubilejní 10. udílení ujít a zapněte si 17. listopadu ve 20.00 ČT2. Chcete-li podpořit aktivitu společnosti Post Bellum i aktivně, můžete si objednat krásnou pamětní ražbu, kterou nabízíme se vzpomínkovým CD, jež obsahuje 5 dílů rozhlasového dokumentu "Příběhy 20. století" autorské dvojice Adama Drdy a Mikuláše Kroupy.
